Zvonek dalmatský (Campanula portenschlagiana) je nízká polštářovitá trvalka, která v přírodě roste jen na vápencových skalách jižní Dalmácie. Skalní pukliny, které obsazuje ve své domovině, mu v zahradě nahrazují spáry zdí a dlažby. Se zvonkem Poscharkovým se v prodeji často zaměňuje, liší se ale tvarem květu i růstem: jeho květy jsou nálevkovitě zvonkovité a uzavřenější, ne hvězdovitě rozevřené, a trs zůstává sevřený bez dlouhých poléhavých výhonů.
Listy jsou dlouze řapíkaté, okrouhle srdčité až ledvinité, nepravidelně zubaté, lesklé a sytě zelené. Tvoří hustý koberec jen několik centimetrů vysoký, který se rozrůstá do šířky a v místech dotyku s půdou zakořeňuje. Olistění je poloopadavé až zimozelené: v mírné zimě zůstane zelené, po tuhých mrazech porost prořídne a obráží z báze. Květy vyrůstají jednotlivě i po několika na krátkých stoncích těsně nad listy. Měří 1,5 až 2,5 cm, mají pět špičatých cípů a světlejší dno a jejich barva sahá od modrofialové po sytě fialovou. V plném květu zmizí listy pod souvislou vrstvou květů.
Hlavní kvetení připadá na červen a červenec, v teplých polohách začíná koncem května a ve vlhčím létě pokračuje do srpna. Sestřih odkvetlého porostu polštář zahustí a vyvolá druhou, slabší vlnu květů na přelomu léta a podzimu. Rostlina se ochotně vysévá do spár v okolí, sousední trvalky ale nepřerůstá. Na podzim nezatahuje úplně a nový přírůstek nastupuje už v předjaří, takže výsadba vypadá prázdně jen krátce po tuhých mrazech.
Nejbohatěji kvete na slunci, snese i polostín; ve stínu porost řídne a vytahuje se. Půda má být propustná a spíše chudší, štěrkovitá nebo písčitohlinitá, neutrální až zásaditá, a vápenec odpovídá jeho domovině. Zavedený polštář vydrží letní sucho, čerstvě vysazené rostliny potřebují pravidelnou vláhu. Mráz do -30 °C zvonek dalmatský snese bez ochrany, škodí mu hlavně zimní zamokření a ulehlá těžká zemina.
Olistěný polštář je vysoký 8 až 15 cm, s květy až 20 cm. Jeden trs se za několik let rozroste do šířky 20 až 50 cm: rostlina z květináče začíná při spodní hranici, starší polštář v zídce nebo na volném svahu dosáhne horní hranice i více. Podzemní výběžky netvoří, rozrůstá se pozvolna a obrys výsadby drží. Na souvislý pokryv se počítá 15 až 17 rostlin na m2 při sponu 20 až 30 cm.
Patří do skalek, suchých zídek, spár mezi deskami, na koruny opěrných zdí a do okrajů cest, odkud smí přepadat přes hranu. V nádobách, truhlících a miskách poslouží jako převislý lem, pod nízkými dřevinami a mezi cibulovinami zakryje jejich zatahující listy. Dobře se snáší s rozchodníky, netřesky, tařicemi a nízkými travinami se stejnými nároky. Ve spárách schodů vydrží i tam, kde je zeminy jen několik centimetrů. Květy navštěvují včely a čmeláci.
Druh popsali roku 1819 Roemer a Schultes a pojmenovali ho po rakouském lékaři a botanikovi Franzi von Portenschlag-Leydermayerovi, který prozkoumal dalmatské pobřeží. Roste v pohoří Biokovo nad Makarskou, v údolí Cetiny, na ostrově Brač a v okolí Dubrovníku a Kotoru, vždy na vápencových skalách. Do zahrad se dostal pod jménem zvonek zední (Campanula muralis). V mírném podnebí zplaňuje a samovýsevem se udržuje na zdech a v dlažbě daleko za hranicemi své domoviny.