Žumara Wagnerova (Chamaerops wagnerianus) je jednokmenná vějířovitá palma s drobnými a nezvykle tuhými listy. Kmen je hnědý a obalený hustou vlákninou ze starých listových pochev, nad ním sedí sevřená koruna. Proti trsnaté žumaře nízké tvoří jediný kmen, roste do výšky a snáší výrazně víc mrazu.
Hlavním znakem jsou listy. Vějíře mají v průměru 45 až 60 cm, úkrojky jsou pevné a celá čepel zůstává vzpřímená, nesklání se ani nepřevisá. Řapíky jsou dlouhé 50 až 90 cm. Tuhost listu má praktický důsledek: vítr, který velkolistým palmám rozcuchá vějíře do pruhů, této rostlině ublíží málo. Lze ji proto postavit i tam, kde není plné závětří, například na terasu ve vyšším patře nebo do otevřenější části zahrady.
První tři až pět let roste pomalu, pak zrychlí a za dobrou sezonu přibude až 30 cm. Ve volné půdě časem dorůstá 3 až 6 m s korunou kolem 2 m širokou, v nádobě zůstává menší. Malé listy a sevřená koruna z ní dělají vhodnou palmu do nádoby, která se vejde i na menší terasu nebo k domovním dveřím.
Rostlina je dvoudomá, samčí a samičí květy se tvoří na různých jedincích. Drobné žluté květy se u starších rostlin objevují v červnu a červenci; pro okrasu nejsou podstatné.
Dospělá, dobře zakořeněná žumara Wagnerova krátkodobě snese mráz kolem -15 °C. Mladé rostliny jsou mnohem choulostivější, poškodí je už -8 až -12 °C. Kromě nízké teploty rozhoduje zimní vlhko: voda stojící ve středu koruny a promočený bal v mrazu vedou k hnilobě. Nádoba proto zimuje světle a chladně; ve volné půdě se v prvních letech chrání střed koruny i kořenový prostor a místo se volí mimo dosah suchého mrazivého větru.
Stanoviště může být slunné i polostinné. Půda má být propustná a vlhká, nikdy ne zamokřená, v nádobě s drenážní vrstvou na dně. V létě se zalévá vydatně, v zimě jen tolik, aby bal nevyschl. Uschlé spodní listy se odřezávají kus od kmene, hnědá vláknina na kmeni zůstává jako jeho přirozený obal.