Zmarlika kanadská 'Golden Falls' (Cercis canadensis 'Golden Falls') spojuje dvě vlastnosti, které se u zmarlik jinak nepotkávají: převislý tvar a zlatý list. Všechny postranní výhony se hned po vyrůstání sklánějí dolů a koruna tvoří kaskádu, deštník ze zlatých srdčitých listů, který sahá až k zemi.
Do výšky odrůda sama neroste. Roste jen tak vysoko, kolik jí dá kmínek, na který je naroubovaná, nebo vedoucí výhon vyvázaný ke kůlu; nad místem posledního vyvázání už nepřirůstá. Výsledkem je stromek 1,5 až 2,5 m vysoký a jen 0,9 až 1,2 m široký. Úzký obrys je hlavní praktická výhoda: vejde se tam, kde by rozložitá zmarlika neměla místo.
List raší šedooranžově až zlatě a nejzářivější je od jara do začátku léta. Po polovině července, v letním horku a také za chladného zamračeného počasí přechází do zelené. Na podzim se barví žlutě. Proti 'The Rising Sun' raší do zlata, ne do oranžova, a hlavně neroste do šířky, ale padá dolů.
Kvetení je tu vedlejší. V dubnu, ještě na holých větvích, se objeví drobné květy kolem 1,3 cm, světle purpurové až levandulově růžové, na starém i novém dřevě. Je jich méně než u jiných zmarlik a ke zlatému listu tvoří jen krátký úvod.
Řez je jednoduchý. V době vegetačního klidu se probírají slabé větve, výšku lze upravit vyvázáním vedoucího výhonu. Převislé větve se nezkracují, tvar vzniká sám.
Daří se mu ve vlhké, propustné a středně živné půdě, reakce není podstatná, zamokření ale škodí. Snese slunce i polostín. Strom je mrazuvzdorný. Stejně jako jiné zmarliky může trpět rakovinou kůry, odumíráním větví, skvrnitostí listů a verticiliovým vadnutím, a jakmile zakoření, přesazování mu neprospívá.
Pro malý rozměr se uplatní jako solitéra v malé zahradě, v předzahrádce, u terasy i v nádobě, kde převislé zlaté větve přepadají přes okraj. Nejvíc zazáří proti tmavému pozadí, třeba před stálezelenými keři nebo u tmavé dřevěné stěny.