Zlatice prostřední 'Minigold' (Forsythia intermedia 'Minigold') je nízká, kompaktní zlatice pro menší zahrady a pro místa, kde na velký keř není prostor. Dorůstá 1 až 1,5 m do výšky a zhruba stejně do šířky, takže zůstává v měřítku záhonu nebo předzahrádky. Roste pomaleji než starší vysoké odrůdy a úhledný tvar si proto dlouho drží bez zásahu.
Výhony rostou zpočátku vzpřímeně, jsou pevné a nepoléhají, keř se ani po letech nerozvaluje do stran. Hustě se větví, a i v zimě, kdy je holý, působí jako sevřený chomáč prutů. Na nich jsou přes zimu dobře vidět založené květní pupeny.
Kvete v březnu a dubnu, ještě než vyraší listy. Květy jsou menší než u vzrostlých zlatic, sytě žluté, se širokými laloky, a sedí hustě podél loňských výhonů. Dojem nestojí na velikosti jednotlivého květu, ale na jejich počtu: v době květu je celý keř souvisle žlutý. Po odkvětu raší kopinaté až vejčité, pilovité listy, světle až středně zelené, a keř pak přes léto tvoří klidné zelené pozadí.
Proti 'Mikador' je o něco vyšší a méně kulovitá, roste spíš vzhůru než do koule. Od 'Lynwood' se liší hlavně velikostí: ta dorůstá dvou až tří metrů, 'Minigold' zůstává zhruba poloviční.
Nejvíc květů nasadí na slunci, v polostínu roste dobře, ale kvete skromněji. Na půdu není vybíravá: stačí běžná zahradní zemina, kyselá i zásaditá, písčitá, hlinitá, jílovitá i křídová, pokud je vlhká a propustná. Je mrazuvzdorná a zimuje bez ochrany. Z rizik stojí za zmínku ptáci, kteří mohou ozobávat květní pupeny, a náchylnost k václavce a hálkám zlatice.
Řeže se hned po odkvětu, protože květní pupeny pro další jaro vznikají na výhonech během léta. Snese i tvrdý řez do starého dřeva, přerostlý nebo prořídlý keř tak jde obnovit. Nejstarší výhony se jednou za čas odstraňují u země, aby keř zůstal mladý a kvetl. Hodí se do skupin, jako nízký volný živý plot podél oplocení, do sídlištní zeleně i do nádoby. Několik větví uříznutých v předjaří rozkvete v teple ve váze.