Zimolez tučnolistý 'Little Honey' (Lonicera crassifolia 'Little Honey') je stálezelená plazivá dřevina, která se od většiny pěstovaných zimolezů liší tím, že nešplhá ani netvoří keř. Místo toho se rozrůstá do ploché, přitisklé rohože, a plní tak roli půdopokryvné dřeviny. Druh sám je v evropských zahradách stále poměrně vzácný, přestože se pro nízké stálezelené porosty hodí lépe než řada běžnějších rostlin.
Habitus tvoří tenké, drátovité, tuhé a bohatě rozvětvené výhony, které se plazí těsně nad zemí a v místech dotyku zakořeňují. Porost se tím pozvolna rozšiřuje do stran a časem vytvoří souvislý koberec. Přes hranu zídky, svahu nebo nádoby výhony volně převisají. Narazí-li rostlina na keř nebo strom, dokáže se do něj velmi pomalu vyšplhat, ale sama od sebe do výšky nespěje.
Listy jsou drobné, okrouhlé až vejčité, o průměru zhruba jednoho až dvou centimetrů, nápadně tuhé, dužnaté až kožovité, na líci lesklé a tmavě zelené, na rubu jemně chlupaté. Právě tato dužnatost dala druhu jméno. Olistění vydrží celou zimu a v období chladu se okraje i celé listy přebarvují do bronzově červených, vínových a purpurových tónů, které na jaře opět ustoupí zelené. Květy jsou drobné, trubkovité, dlouhé zhruba centimetr a půl, krémově bílé až zlatožluté, s vyčnívajícími tyčinkami; rozvíjejí se ze světlých poupat schovaných v paždí listů. Hlavní květ připadá na konec jara, tedy zhruba na květen a červen, a jednotlivé květy se objevují i později v létě. Vůně je jen slabá, o poznání méně výrazná než u pnoucích zimolezů, nektar ale vyhledávají čmeláci a včely. Po odkvětu se místy tvoří drobné lesklé černé bobule, které jsou pouze okrasné a nesbírají se.
Sezónní průběh je pozvolný a bez výrazných zvratů. Nový přírůstek raší na jaře, kvete se na přelomu jara a léta, v létě porost houstne a na podzim nastupuje zimní zbarvení, které vydrží až do prvních teplých dnů. Rostlina je pomalu rostoucí a ustálené velikosti dosahuje zhruba za pět až deset let.
Stanoviště snáší od plného slunce po lehký polostín. V polostínu s dostatkem letní vláhy bývá porost sytější a listy větší, na plném slunci je naopak výraznější zimní purpurové zbarvení. Půda může být téměř jakákoli, včetně jílovité, písčité i vápnité, s kyselou i zásaditou reakcí, podmínkou je ale spolehlivá propustnost. Trvale zamokřené místo rostlině nesvědčí. Po zakořenění snáší i sucho a vyhovují jí štěrkové zahrady i přímořské polohy s větrem a solí.
Konečná výška se pohybuje zhruba mezi dvaceti a čtyřiceti centimetry, u volně rostlých starších porostů se uvádí i půl metru; šířka jednoho jedince dosahuje jednoho až jednoho a půl metru. Mrazuvzdornost odpovídá zhruba minus patnácti stupňům a zóně 6. V drsných a bezsněhových zimách prospívá porostu sněhová pokrývka nebo alespoň závětrné místo, protože stálezelené listy vysychají zimním větrem.
Použití v zahradě je jednoznačně půdopokryvné. Hodí se k podsadbě vyšších keřů, na svahy a do předních plánů záhonů, na koruny zídek a k okrajům schodů, kde převis vynikne. Dobře funguje ve štěrkových a skalkových výsadbách, v nádobách a závěsných miskách i jako nízký lem podél cest. Řez rostlina prakticky nevyžaduje; zkracují se jen výhony, které přerostly vymezenou plochu.
Druh pochází z jižní části čínské provincie S'-čchuan. Do pěstování jej uvedl Steve Hootman, ředitel botanické zahrady Rhododendron Species Botanical Garden ve státě Washington, který jej v září 1995 nasbíral v krasovém pohoří Ťin-pching-šan ve výšce kolem 2 300 metrů, v hlubokém balvanitém úvalu u potoka. Botanické jméno crassifolia znamená tlustolistý a odkazuje na nezvykle dužnaté listy, které druh mezi zimolezy odlišují na první pohled. 'Little Honey' je zahradnický výběr tohoto druhu, uváděný na trh pro nízký plazivý růst vhodný do půdopokryvných výsadeb; název v překladu znamená trošku medu a odkazuje na drobné medově zbarvené kvítky.