Zimolez Tellmannův (Lonicera tellmanniana) je opadavá ovíjivá dřevina, kříženec čínského Lonicera tragophylla a severoamerického Lonicera sempervirens 'Superba'. Od prvního rodiče má velké květy a otužilost, od druhého ohnivou barvu.
Šplhá ovíjením pružných letorostů, které za rok přirostou až o půldruhého metru. Listy jsou vstřícné, široce eliptické až vejčité, šest až deset centimetrů dlouhé, svrchu tmavě zelené a na rubu bělavé. Nejvyšší pár pod květenstvím srůstá bázemi v límec kolem stonku. Květy stojí v přeslenitých svazcích na koncích výhonů, jsou trubkovité, dvoupyské a měří pět až šest centimetrů. Mají sytě žlutooranžovou barvu, poupata a vnějšek trubky jsou bronzově červené, takže svazek působí dvoubarevně a během rozkvétání přechází od měděné k čisté oranžové. Květy nevoní; proti zimolezu kozímu listu jde o rostlinu pro oko, ne pro nos. Po odkvětu dozrávají oranžové bobule velikosti hrachu, o které se postarají ptáci.
Raší brzy na jaře, hlavní kvetení začíná koncem května, vrcholí v červnu a poslední květy vydrží do začátku července. Léto pak patří listu a plodům, na podzim list zežloutne a opadá a přes zimu zůstává na opoře jen síť dřevnatějících výhonů.
Nejlépe roste v polostínu nebo tam, kde koruna dosáhne na slunce a kořeny zůstanou ve stínu; k patě se proto sázejí nižší trvalky nebo se plocha mulčuje. Půda má být hlubší, humózní, živná, stále mírně vlhká a přitom propustná. Snese jílovitou i písčitou, vápnitou i kyselou. Na rozpálené vysychavé jižní zdi ji oslabí padlí a mšice. Mrazuvzdornost je do -15 °C; v tuhé zimě mohou konce loňských výhonů namrznout, rostlina však spolehlivě obrazí ze spodních částí. Sucho u kořenů snáší hůř než chlad.
Roste bujně a konečné výšky čtyř až šesti metrů dosáhne zhruba za pět až deset let; do šířky zabere půl metru až metr, při volném vedení víc. Na hladké omítce se sama neudrží a potřebuje oporu, kolem které se stonky otáčejí: nerezová lanka, dřevěnou mříž, pergolu, oblouk nebo pletivo. Konstrukce musí unést několik desítek kilogramů, protože starší rostlina tvoří u paty silné dřevnaté kmínky.
Hodí se na pergolu nad posezením, na oblouk nad cestou, na plot mezi pozemky nebo jako clona před nevzhlednou stěnou. Díky snášenlivosti polostínu zvládne i severní a východní expozici. Pěstovat ji lze i v nádobě u zdi, má-li alespoň padesát litrů vlhkého substrátu. Dobře se doplňuje s pozdními klematisy, které převezmou kvetení v době, kdy zimolez už jen zraje.
Kříženec vznikl v Budapešti na královské uherské zahradnické škole, kde zahradník Tellmann spojil dva zimolezy z opačných konců světa: čínský Lonicera tragophylla s velkými, ale mdle žlutými květy a severoamerický Lonicera sempervirens 'Superba' se sytě červenými, drobnějšími trubkami a slabší otužilostí. Potomek převzal od každého rodiče jeho silnější stránku: velké květy a otužilost po čínském, ohnivou barvu po americkém. Do obchodu ho roku 1927 uvedla berlínská firma Späth.