Zimolez kloboukatý (Lonicera pileata) je nízká stálezelená až polostálezelená dřevina ze středozápadní Číny, kde roste v podrostu horských lesů a na svazích. V evropských zahradách se pěstuje od počátku dvacátého století a ve veřejné zeleni se stal běžnou půdopokryvnou dřevinou pro výsadby, které mají vydržet desítky let.
Do šířky roste několikanásobně rychleji než do výšky. Větve se rozkládají téměř vodorovně v patrech nad sebou a vytvářejí plochý, hustě zapojený porost. Tenké a dost křehké větévky se na okrajích pokládají k zemi a tam, kde se jí dotknou, mohou zakořenit. Běžně dorůstá výšky šedesáti centimetrů až metru a šířky 1,5 až 2,5 m, staré rostliny i víc.
Listy jsou drobné, 1 až 3 cm dlouhé, podlouhle vejčité, celokrajné, kožovité a přisedlé, uspořádané ve dvou řadách po stranách větévek. Líc je leskle tmavozelený, rub světlejší. Jarní přírůstky jsou světle zelené a proti staršímu listí nápadně svítí. Na chráněném místě listí vydrží celou zimu, po holomrazech a ve vysušujícím větru část zhnědne a opadá.
V květnu se v paždí listů otevírají po dvou drobné trubkovité, krémově žluté a slabě vonné květy. Okrasou nejsou, včely je ale vyhledávají. Koncem léta dozrávají průsvitné, sytě fialové až modrofialové bobule, které vydrží dlouho do podzimu. Pro člověka jsou nejedlé, ptáci je sbírají a semena roznášejí.
Hlavní přírůstek přichází v květnu a červnu, slabší druhá vlna koncem léta. Přes zimu si porost drží barvu i strukturu a staré listy se na jaře postupně vymění za nové. V mimořádně tuhé zimě bez sněhu může keř odlistit skoro úplně, z bází větví ale spolehlivě obrazí a během jedné sezony se porost znovu zapojí.
Roste na slunci i v polostínu a snese i hluboký stín pod vzrostlými stromy, kde je jen řidší. Stačí mu běžná propustná a rovnoměrně vlhká zahradní půda bez trvalého zamokření; poradí si i s chudým a kamenitým substrátem, zhutněním, prachem a posypovou solí a po zakořenění i se suchem. Je mrazuvzdorný, v drsných polohách bez sněhu se ale chová jako polostálezelený.
Sestřih snáší velmi dobře, od opakovaného tvarování během sezony až po hluboké zmlazení do starého dřeva. Pro plošnou výsadbu se počítá se třemi až čtyřmi rostlinami na metr čtvereční, pro nízký stříhaný plot s 20 až 30 cm v řadě. Zpevní svah, zaplní podrost stromů a místa podél plotů a zdí, dopravní ostrůvky i parkoviště a lemuje cesty a záhony. Ladí s kapradinami, bergeniemi, brslenem Fortuneovým, jarními cibulovinami a okrasnými travami a ve velké nádobě přepadá přes okraj.
Domovem druhu je středozápadní Čína, oblast S'-čchuanu a sousedních provincií. Do Evropy se dostal na počátku dvacátého století, v období intenzivního sběru čínské flóry. V okrasném zahradnictví se neprosadil květem, ale drobným kožovitým listem a tím, že snáší stín, sestřih i městské podmínky; právě proto se stal standardní dřevinou sídlištních a dopravních výsadeb.