Zimolez japonský 'Aureoreticulata' (Lonicera japonica 'Aureoreticulata') je poloopadavá ovíjivá liána pěstovaná pro kresbu listu. Zatímco běžné japonské zimolezy se vysazují kvůli vůni a délce kvetení, tento kultivar zaujme sítí zlatožlutých žilek, která pokrývá celou listovou čepel a je patrná od rašení až do zimy.
Šplhá ovíjením tenkých letorostů kolem opory, bez úponků a bez přísavných terčíků. Vyhovují mu drátěnky, mřížoví, lanka, tenké tyče, zábradlí a sloupky; hladká stěna bez konstrukce použitelná není. Vzhledem k výrazně slabšímu růstu proti zelenolistým formám postačí opora menších rozměrů. Bez opory se rostlina plazí a v uzlinách zakořeňuje, čehož se využívá při pokryvném použití.
Konečná výška je jeden a půl až tři metry, výjimečně o něco více, šířka jeden až dva metry. Roční přírůstek činí zhruba třicet až šedesát centimetrů, tedy zlomek toho, co dokáže planý druh; toto zpomalení je důsledkem menšího podílu zeleného pletiva v panašovaném listu.
Listy jsou vstřícné, vejčité, tři až šest centimetrů dlouhé, svěže zelené, s hustou sítí zlatožlutých žilek pokrývající celou plochu. Mladé listy bývají zbarvené nejsytěji a na podzim se místy prolínají s růžovými a bronzovými tóny. Sytost kresby přímo závisí na osvitu: na slunci je žlutá výrazná, v polostínu bledne do zelenožluté a ve stínu kresba téměř mizí. V mírných zimách list vytrvává, v tuhých mrazech opadá.
Kvetení je proti zelenolistým kultivarům skromnější a nepravidelné. Květy se objevují v červnu a červenci, jsou trubkovité, dvoupyskaté, bělavé až narůžovělé, se sladkou vůní nejvýraznější k večeru. U mnoha rostlin kvetení zcela chybí, protože kultivar byl vybrán pro list a v hustém zaštipování, kterým se udržuje sytá kresba, se květní pupeny odstraňují. Případné plody jsou drobné černé bobule.
Sezonní průběh je proto stálý, nikoli vrcholový: rostlina má okrasnou hodnotu od dubna do prosince, aniž by měla výrazný květní vrchol. Právě to je důvod, proč se používá jako doplněk ke kvetoucím lianám a jako světlý prvek na stinnějších místech.
Stanoviště potřebuje slunné až mírně přistíněné; plný osvit je podmínkou barvy listu. Půda má být humózní, propustná, čerstvě vlhká, středně živná, s reakcí od mírně kyselé po mírně zásaditou. Rostlina snáší městské prostředí i běžnou zahradní hlínu, nesnáší však trvalé zamokření a v delším suchu spaluje okraje listů, protože panašovaná pletiva jsou k vysychání citlivější.
Řezová skupina odpovídá lianám snášejícím silný zásah kdykoli ve vegetačním klidu. Zkrácením na jaře se rostlina udržuje hustá a mladý list má nejsytější kresbu; občas se objevují výhony s čistě zeleným listem, které rostou silněji a odstraňují se, jinak panašovanou formu časem přerostou. Mrazuvzdornost je dobrá, kolem minus osmnácti až dvaceti stupňů; ve zdrsnělých polohách letorosty namrzají a rostlina obráží od báze.
V zahradě se kultivar používá na nízké opory, na sloupky plotů, do nádob na terasách, k zábradlí a jako pokryvná rostlina do předních partií výsadeb. Kombinuje se s tmavolistými dřevinami a s modře kvetoucími trvalkami, proti nimž žlutá kresba vynikne.
Panašovaná forma japonského zimolezu byla do Anglie přivezena z východní Asie kolem roku 1862 a od té doby se drží v pěstování bez přerušení, což je u panašovaných rostlin poměrně vzácné. Jméno 'Aureoreticulata' spojuje latinské aureus, tedy zlatý, a reticulatus, síťovaný, a přesně popisuje kresbu listu. Základní druh Lonicera japonica pochází z Japonska, Koreje a Číny, kde se používá v tradiční medicíně pod jménem jin-jin-chua; v Severní Americe se z výsadeb rozšířil do volné přírody a je považován za invazní, panašované formy se však kvůli slabému růstu nešíří.