Zerav západní 'Danica' (Thuja occidentalis 'Danica') je zakrslá kulovitá odrůda, v nabídce jako tvarovaná rostlina ve formě koule. Podstatné je, že jde o přirozeně kulovitý klon: koule není výsledkem tvarovacího řezu, rostlina ji zakládá sama a nůžky slouží jen k jejímu udržení a pročištění. Tím se 'Danica' liší od koulí vystříhaných z rychle rostoucích plotových zeravů, které bez pravidelného řezu ztratí tvar do dvou sezon.
Habitus je nízký, hustý a pravidelně kulovitý, starší kusy bývají spíš širší než vysoké. Výhony tvoří zploštělé šupinaté vějířky postavené svisle, takže povrch koule působí drobně rýhovaně. Barva je po celou vegetaci svěže až tmavě zelená; přes zimu u části rostlin přechází do bronzově hnědé a na jaře se zelená vrací. Drobné šištice jsou nenápadné a na zakrslých kusech se objevují jen výjimečně.
Ročně přiroste čtyři až šest centimetrů. Po deseti letech mívá rostlina zhruba třicet centimetrů na výšku a čtyřicet na šířku, konečná velikost je 50 až 70 centimetrů v obou směrech. Udržovací řez stačí jednou ročně, v květnu nebo červnu po rašení, případně podruhé v srpnu. Zkracují se jen mladé olistěné konce výhonů, protože ze starého bezlistého dřeva zerav neobráží a takové místo zůstane prázdné.
Daří se jí na slunci i v polostínu. Na slunci je koule hustší a pravidelnější, v hlubším stínu prosvítá a spodek se vyholuje. Půda má být středně vlhká, výživná a propustná, mírně kyselá až mírně zásaditá. Největším omezením jsou suchá a propečená místa: plochý kořenový systém leží těsně pod povrchem a rychle vysychá. Mrazuvzdornost je do -26 °C, v zemi tedy přezimuje bez krytí.
Pomalý růst z ní dělá dobrou rostlinu do nádoby, protože dlouho drží poměr mezi koulí a květníkem. Nádoba má mít objem alespoň patnáct litrů, drenáž a substrát, který nezasychá do kamene. Kořeny v květníku nechrání před mrazem okolní zemina, proto se nádoba na zimu obaluje nebo přisune ke stěně. V zahradě se uplatní na skalce, na okraji záhonu, v nízkém pravidelném lemu a ve výsadbách do koryt. Proti 'Tiny Tim' je zhruba poloviční a zůstává pravidelně kulatá, takže se hodí i tam, kde je místa málo.
Odrůda je dánského původu a vznikla ze semenáče, ne z mutace na větvi. Mezi zakrslé zeravy evropských zahrad se rozšířila ve druhé polovině dvacátého století. Mateřský druh pochází z východu Severní Ameriky, kde roste na vápnitých skalách i v rašelinných lesích. Do Evropy se dostal už v šestnáctém století a patřil k vůbec prvním severoamerickým jehličnanům, které se tu začaly pěstovat.