Zerav obrovský 'Can-Can' (Thuja plicata 'Can-Can') je kompaktní stálezelený jehličnan, který se od běžných plotových zeravů liší především tempem růstu. Zatímco planý druh a klasické plotové kultivary rostou rychle a stěnu je nutné držet pravidelným řezem, 'Can-Can' patří mezi pomaleji až středně rostoucí výběry a upravený tvar si udrží podstatně déle bez zásahu. V živém plotě se proto uplatní tam, kde má být stěna nižší, hustá a dlouhodobě zvládnutelná i na malém pozemku. V anglicky psaných zdrojích bývá označován jako polozakrslý, tedy něco mezi zahradní solitérou a plnohodnotnou plotovou dřevinou.
Olistění tvoří zploštělé, šupinovité, po rozemnutí aromatické větévky. Základní barva je svěže až tmavě zelená, hlavní ozdobou kultivaru jsou mladé přírůstky s krémově bílým až světle žlutým zbarvením na koncích větévek. Nejvýrazněji se kresba projevuje na jaře a začátkem léta, kdy světlé špičky pokrývají celý povrch stěny; během léta postupně zezelenají a plot se srovná do jednotného tónu. V zimě zůstává rostlina stálezelená, podle průběhu počasí jen s mírným bronzovým nádechem. Šišky jsou drobné a na stříhaném plotě se prakticky neobjevují.
Sezonní průběh je proto klidný, bez opadu a bez výrazného vrcholu; jedinou proměnou je jarní prosvětlení novými přírůstky. Stanoviště vyhovuje slunné až lehce polostinné. Na plném slunci bývá habitus nejhustší a krémové zbarvení nejsytější, v polostínu rostlina roste spolehlivě, ale světlá kresba je méně nápadná. Půda má být hlubší, humózní, živná, propustná a rovnoměrně vlhká. Zerav obrovský snáší vlhčí půdy lépe než většina suchomilných jehličnanů, trvale zamokřený, utužený nebo špatně odvodněný substrát mu však nesvědčí a kombinace přísušku s promrzlým kořenovým balem vede k hnědnutí větévek.
V dospělosti dorůstá zhruba dvou až čtyř metrů výšky a jednoho až půldruhého metru šířky; jako obvyklá konečná výška se uvádí dva a půl metru. Roční přírůstek činí přibližně deset až patnáct centimetrů, tedy zlomek toho, co dokáže planý druh, který v domovině vyrůstá v desítky metrů vysoké stromy. Po dosažení zhruba dvou a půl metru se růst dále zpomaluje, což je u plotu na hranici pozemku praktická vlastnost. Mrazuvzdornost je plná, rostlina snáší vítr i městské prostředí, pokud má dostatek půdní vláhy.
Jako plotová dřevina se vysazuje do jedné řady; u menších sazenic se počítají tři kusy na běžný metr, u vzrostlejšího materiálu dva. Vzhledem k užšímu růstu se rozestup drží spíše u spodní hranice běžného rozpětí čtyřiceti až šedesáti centimetrů. Stěna je neprůhledná už při malé šířce, obvykle kolem padesáti až osmdesáti centimetrů. Tvarování se omezuje na lehké zakracování mladých výhonů koncem jara nebo v létě; řez do starého bezjehličného dřeva se nedoporučuje, protože zeravy z holých partií neobrážejí. Průřez stěny je vhodné vést mírně kónický, aby světlo dosáhlo i k patě plotu a spodní partie neprořídly. Proti rychle rostoucím zeravům odpadá u tohoto kultivaru druhý sestřih v sezoně, protože roční přírůstek zvládne jediný zásah.
V zahradě slouží 'Can-Can' jako nižší až středně vysoký živý plot, clona u terasy, rámování vstupu nebo stálezelené pozadí pro trvalky a okrasné trávy. Uplatní se také jako solitéra v malé zahradě a v nádobě, kde kořenový bal potřebuje větší objem substrátu. Kombinuje se s tisy, borovicemi, zakrslými smrky a jalovci, ve slunných partiích tvoří světlejší protiváhu k tmavolistým keřům.
Zerav obrovský je jediný severoamerický zástupce rodu Thuja na západě kontinentu; roste od jižní Aljašky přes Britskou Kolumbii až po severní Kalifornii a dožívá se osmi set až tisíce let. Pro botaniku jej v roce 1792 sebral lodní lékař a přírodovědec Archibald Menzies během Vancouverovy expedice u Nootka Sound. Druhové jméno plicata odkazuje k řeckému výrazu pro skládání do záhybů a popisuje uspořádání drobných šupinovitých lístků, jméno rodu Thuja použil už Theofrastos pro dřevinu s vonným pryskyřičnatým dřevem. Indiánské kmeny severozápadního pobřeží ze dřeva stavěly kánoe a totemy, odtud anglické canoe cedar. 'Can-Can' je jedním z kompaktních zahradních výběrů tohoto druhu.