Zavinutka podvojná (Monarda didyma) je vysoká letní trvalka se šarlatově červenými přeslenovitými hlavicemi a silně aromatickými listy. Označení 'Goldmelisse', pod kterým je tato položka vedena, není jménem kultivaru: jde o německé jméno druhu, obdobu českého názvu zavinutka podvojná, a rostliny prodávané pod tímto označením odpovídají typovému červenému druhu, nikoli šlechtěné odrůdě. Vedle Goldmelisse se v němčině užívá i jméno Indianernessel. Proti šlechtěným kultivarům, které mají barvu i výšku ustálenou, jsou rostliny typového druhu proměnlivější a rozpětí uváděných hodnot je u nich širší.
Trs je vzpřímený a keřovitě rozvětvený, s tuhými čtyřhrannými lodyhami, jak je u hluchavkovitých pravidlem. Listy jsou vstřícné, vejčité až vejčitě kopinaté, zašpičatělé, na okraji pilovité a jemně chlupaté, tmavě zelené; při rozemnutí silně voní a vůně se popisuje jako citronová. Od podobnosti této vůně s citrusem je odvozeno anglické jméno druhu, bergamot. Na vrcholu lodyhy sedí plochá hlavice složená z dlouhých, úzkých dvoupyských kvítků, které vyrůstají z nachově naběhlých listenů a otevírají se postupně po obvodu. Květy měří tři až čtyři a půl centimetru a jsou sytě červené. Po odkvětu zůstává suchá osa hlavice, která drží tvar dlouho do zimy a je v záhonu čitelná i bez barvy. Na jedné lodyze se nezřídka vytvoří druhá hlavice nad tou první, takže kvetení působí patrovitě.
Kvetení připadá na červen až srpen, podle polohy a průběhu počasí zasahuje i do září. Rostlina tvoří plazivé podzemní výběžky a během sezony se rozpíná do stran, takže z jedné rostliny vzniká během několika let souvislý porost. Na podzim nadzemní část zatahuje a přezimují jen podzemní části. Množení dělením je proto snadné a v zahradách se druh takto předává dál po desetiletí.
Stanovištěm je slunce až polostín, půda čerstvá až vlhká, humózní a dobře zásobená živinami, ale bez trvale stojící vody. Vysychavá půda je hlavním rizikem: právě na suchu a v hustém, špatně provětrávaném porostu se pravidelně objevuje padlí, které listy pokryje bílým povlakem. Typový druh se v tomto ohledu řadí k náchylným; ve srovnávacím pokusu Chicago Botanic Garden byly mezi zdravými hodnoceny klonové odrůdy jako 'Marshalls Delight', 'Raspberry Wine' nebo 'Violet Queen', zatímco u rostlin typového druhu a u semenných kmenů se odolnost negarantuje. Prakticky to znamená vlhčí a vzdušné místo, rozestup nejméně 50 centimetrů a pravidelné dělení přehoustlých trsů. Mrazuvzdornost je vysoká, uvádí se zóna 4, tedy zhruba -34 °C.
Výška se podle pramenů liší: německé zdroje uvádějí 60 až 120 centimetrů, školkařské katalogy 80 až 150 centimetrů. Rozdíl odpovídá půdě a výživě, ve vlhké živné zemině porost vytahuje nejvýš, v sušší a chudší zůstává podstatně nižší. Šířka trsu je 50 až 70 centimetrů a pro souvislou plochu se počítá zhruba sedm rostlin na m2. Ve vzrostlém stavu potřebují vysoké lodyhy chráněnou polohu, protože v otevřeném větrném místě se po dešti rozvalují.
Uplatnění je ve středním až zadním plánu trvalkových záhonů, v přírodně laděných výsadbách, u okrajů vlhčích míst a v bylinkových partiích. Červená barva se snáší s modrými šalvějemi, oměji a čistci i s vysokými travinami. Hlavice jsou vydatnou pastvou pro včely a motýly, květy a listy jsou jedlé a používají se do čajů, salátů i k ozdobě moučníků.
Druh pochází z východu Severní Ameriky, kde roste ve vlhkých lesích, v křovinách a v porostech podél řek. Jméno rodu odkazuje k sevillskému lékaři Nicolásu Monardesovi, který v 16. století zpracovával zprávy o rostlinách přivážených z Nového světa. Anglické jméno Oswego tea odkazuje k indiánům od Oswega v dnešním státě New York, kteří z listů připravovali nálev; po bostonském čajovém dýchánku jím kolonisté v 18. století nahrazovali dovážený anglický čaj. Německé jméno Goldmelisse, pod kterým je tato položka vedena, spojuje rostlinu s meduňkou kvůli podobné vůni listů, druhé německé jméno Indianernessel odkazuje k severoamerickému původu a k podobnosti listů s kopřivou.