Zákula japonská 'Pleniflora' (Kerria japonica 'Pleniflora') je opadavý keř, jehož květy připomínají zlatožluté bambulky. Jsou hustě plné, téměř kulovité a mají v průměru 2,5 až 5 cm. Proti jednoduše kvetoucí 'Golden Guinea' je květ menší, zato plný, a celý keř odnožuje ochotněji.
Roste rychle a vzpřímeně. Štíhlé prutovité výhony se v horní třetině obloukovitě sklánějí a keř tak působí lehce, i když je hustý. V našich podmínkách dorůstá 1,5 až 2,5 m výšky a 1 až 2 m šířky. Z kořenů vyhání nové odnože, porost se časem rozšiřuje do stran, a kde se výmladky dostanou příliš daleko, stačí je vyrýpnout.
Hlavní kvetení připadá na duben a květen. Jednotlivé květy se mohou objevit ještě v létě a někdy přijde i slabší podzimní vlna. Listy jsou vejčitě kopinaté, dlouze zašpičatělé, dvojitě pilovité, jasně zelené a dlouhé 2,5 až 10 cm. Na podzim zežloutnou. Po jejich opadu zůstanou na očích zelené pruty, díky nimž keř nezmizí ani v zimní zahradě.
Kvete na slunci, v polostínu i ve stinnějším koutě, třeba pod řídkými korunami stromů. Vyhovuje mu středně živná, hlinitá a mírně vlhká půda s neutrální reakcí, snese však i jíl a vápnitou zem a po zakořenění vydrží přísušky. Místa vystavená ostrému větru mu nesedí. Mrazuvzdornost je do -25 °C, zimuje bez ochrany. Choroby a škůdci se objevují jen zřídka.
Nejdůležitější je správný termín řezu. Květy vznikají na loňském dřevě, a proto se stříhá v červnu až červenci, ihned po odkvětu. Odkvetlé pruty se zkrátí asi o třetinu a část nejstaršího dřeva se vyřízne u země. Do podzimu stihne keř vyhnat nové výhony, které příští jaro pokvetou. Stříhat na jaře by znamenalo přijít o květy.
Uplatní se ve volně rostoucím plotu, ve smíšeném keřovém záhonu, ve stinné části zahrady, jako solitéra i ve skupině a také ve větší nádobě. Plné žluté květy rozjasní v dubnu severní stranu domu nebo okraj stromové výsadby, kde se jiné kvetoucí keře prosazují hůř.