Zákula japonská 'Golden Guinea' (Kerria japonica 'Golden Guinea') je opadavý keř s prutovitými výhony a se zlatožlutými jednoduchými květy. Odrůda se liší od nejrozšířenější plnokvěté formy tím, že má květy pětičetné a jednoduché, zato podstatně větší; jméno odkazuje na zlatou minci, jejíž velikost květ připomíná.
Habitus je hustý, mírně rozložitý a prutovitý. Výhony vyrůstají přímo z kořenového krčku, jsou tenké, štíhlé a jen málo větvené; v horní části se obloukovitě sklánějí. Rostlina slabě odnožuje a postupně se rozšiřuje do stran, ale nechová se agresivně.
Zelená barva výhonů je znak, který má hodnotu především v zimě. Prutovité letorosty i starší výhony zůstávají sytě zelené po celý rok a po opadu listí tvoří v bezlisté zahradě nezvyklý barevný prvek; je to jediná běžně pěstovaná dřevina s takto výrazně zeleným dřevem.
Listy jsou střídavé, kopinaté až vejčitě kopinaté, zašpičatělé, ostře dvojitě pilovité, se zřetelnou vrásčitou žilnatinou. Jsou světle zelené a na podzim se zbarvují do žluta. Olistění je vzdušné a keř nepůsobí těžce.
Kvetení připadá na duben a květen. Květy jsou miskovité, pětičetné, jednoduché, zlatožluté, o průměru čtyř až šesti centimetrů, jednotlivé na krátkých postranních větévkách. Rozmístěné jsou po celé délce výhonů, takže rozkvetlý keř působí jako žlutá kaskáda. V létě a na podzim se často objevuje slabší druhá vlna kvetení.
Stanoviště vyhovuje slunné i polostinné. Na slunci je kvetení nejbohatší, v polostínu vydrží květ déle a barva nevybledne; v hlubokém stínu keř roste, ale kvete jen ojediněle. Právě snášenlivost polostínu je jeden z důvodů, proč se zákula používá pod řídké koruny stromů.
Půda má být propustná, humózní, běžná zahradní, rovnoměrně vlhká. Rostlina snese i chudší podmínky, ale v suchu zůstává nižší a kvete slaběji. Zamokření a těžkou půdu se stojící vodou nesnáší.
Vzrůst je středně rychlý. Konečná velikost dosahuje jednoho a půl až dvou metrů výšky a podobné šířky; roční přírůstek prutů se pohybuje kolem třiceti až padesáti centimetrů. Mrazuvzdornost je vysoká, keř přezimuje ve volné půdě bez ochrany; v drsných polohách mohou vrcholy prutů namrznout, což se řeší běžným jarním řezem.
Řez je jednoduchý, ale načasování rozhoduje. Zákula kvete na loňském dřevě, takže se stříhá bezprostředně po odkvětu, tedy v květnu a červnu. Odkvetlé výhony se zkracují a nejstarší pruty se u báze vyřezávají; keř se tím trvale omlazuje a nezhoustne do neprostupné metly. Jarní řez odstraní právě to dřevo, na kterém se květ zakládá.
Množení je snadné odebráním zakořeněných výmladků, dělením trsu nebo bylinnými řízky v červnu.
V zahradě se odrůda používá do volně rostoucích výsadeb, k severním a východním stěnám budov, pod řídké koruny stromů, do skupinových výsadeb a jako neformální nízký plot. Kombinuje se s jarními cibulovinami a s modře kvetoucími trvalkami, které se žlutou barvou kontrastují. Řezané kvetoucí větve vydrží ve váze několik dnů.
Sezonní průběh je rozvržený nezvykle rovnoměrně. Hlavní kvetení připadá na jaro, přes léto tvoří keř vzdušný zelený objem, na podzim se listy zbarvují do žluta a po opadu zůstává zelená kostra prutů, která má hodnotu celou zimu. Rostlina tedy nemá období, ve kterém by v zahradě zcela mizela.
Choroby a škůdci zákulu prakticky nezatěžují. Ojediněle se na přehuštěném keři objevuje padlí; pravidelné vyřezávání nejstarších prutů po odkvětu porost prosvětlí a problému předejde. Vážnějším rizikem je jen výsadba do místa, kde v zimě stojí voda, protože kořenový krček v takových podmínkách hnije.
Sezonní průběh je rozvržený nezvykle rovnoměrně. Hlavní kvetení připadá na jaro, přes léto tvoří keř vzdušný zelený objem, na podzim se listy zbarvují do žluta a po opadu zůstává zelená kostra prutů, která má hodnotu celou zimu. Rostlina tedy nemá období, ve kterém by v zahradě zcela mizela.
Choroby a škůdci zákulu prakticky nezatěžují. Ojediněle se na přehuštěném keři objevuje padlí; pravidelné vyřezávání nejstarších prutů po odkvětu porost prosvětlí a problému předejde. Vážnějším rizikem je jen výsadba do místa, kde v zimě stojí voda, protože kořenový krček v takových podmínkách hnije.
Druh pochází z Číny a Japonska, kde roste ve světlých horských lesích. Rodové jméno nese památku Williama Kerra, skotského zahradníka a sběratele rostlin, který na počátku devatenáctého století působil v Číně a poslal do Anglie řadu dnes běžných zahradních dřevin; první rostlinou, která se v Evropě rozšířila, byla ovšem plnokvětá zahradní forma, takže původní jednoduše kvetoucí druh se do zahrad dostal později. Rod je jednodruhový. Odrůda 'Golden Guinea' byla vybrána právě pro velké jednoduché květy, které jsou tvarově blíž divoké rostlině než plnokvěté formy s hustými pomponovými květy.