Žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica) je vytrvalá bahenní rostlina, která patří k původním druhům naší flóry. Roste z krátkého oddenku a tvoří přízemní růžici dlouze řapíkatých listů. Čepele jsou vejčité až široce kopinaté, se zaoblenou nebo lehce srdčitou bází, šedozelené a dlouhé až 30 cm.
Od června do srpna vyrůstá z růžice vzpřímená lata, která i s květy dosahuje 50 až 100 cm. Její větve odstupují od stonku po několika v přeslenech a nesou množství drobných trojčetných květů. Okvětní lístky jsou bílé, někdy s nádechem do růžova. Celé květenství je vzdušné, připomíná jemnou síť rozprostřenou nad vodou a dobře vynikne proti tmavé hladině. Trs se do šířky rozroste nanejvýš na 50 cm.
Místo má v bahnitém pásu na okraji jezírka nebo přímo v mělké vodě, hluboké až 30 cm. Spokojí se s jílem, hlínou i pískem, půda ale musí být živná a nikdy nesmí vyschnout. Nejbohatěji kvete na plném slunci, polostín snese. Mrazuvzdornost je do -23 °C, takže zimuje venku bez jakékoli ochrany. Na podzim nadzemní část zatáhne a na jaře obrůstá z oddenku znovu.
Jako planá rostlina se ochotně vysévá. Na menším jezírku je proto rozumné odstřihnout laty hned po odkvětu, dřív než semena dozrají, jinak se mladé rostlinky objeví po celém mokrém břehu. Na velké přírodní vodní ploše nebo v mokřadu samovýsev nevadí a žabník tam časem vytvoří volné skupiny. Množit se dá i dělením oddenků na jaře.
Choroby a škůdci ho vážně netrápí. Květy navštěvují pestřenky, na listech se vyvíjejí housenky drobných motýlů i někteří brouci, takže dobře zapadne do přírodní zahrady. Čerstvé listy a kořeny jsou mírně jedovaté a šťáva může podráždit pokožku, při dělení trsu a vytrhávání semenáčků se proto hodí rukavice.
Proti žabníku drobnokvětému z nabídky je vyšší, má protáhlejší šedozelené listy a o něco větší květy. Vysévá se také mnohem ochotněji. Je to volba pro větší jezírko, rybníček nebo mokřad, kde má výsadba vypadat jako kus přirozeného břehu.