Vrba babylónská 'Aurea' (Salix babylonica 'Aurea') je zlatovětvá forma smuteční vrby s dlouhými převislými výhony, které splývají až k zemi. Od základního druhu se liší sytě zlatožlutou kůrou jednoletých prutů. Ta se naplno ukáže po opadu listí, kdy zůstane odkrytá celá kostra koruny. Druh pochází z Číny a do Evropy se dostal po obchodních cestách přes Blízký východ.
Koruna je široce rozložitá až polokulovitá, se silným krátkým kmenem a rozvětvenou kostrou, ze které volně visí tenké prutovité výhony. Ty dorůstají délky až dvou metrů a u starších stromů sahají k zemi nebo k vodní hladině. Šířka koruny se obvykle vyrovná výšce, u volně stojících stromů ji i překročí.
Listy jsou úzce kopinaté, osm až šestnáct centimetrů dlouhé a jen jeden až dva centimetry široké, jemně pilovité, na líci světle zelené a na rubu šedozelené. Raší velmi brzy, často už ve druhé polovině března, a opadávají pozdě. Olistění je řídké a lehké, takže pod korunou zůstává jen jemný pohyblivý stín a strom působí vzdušně i v létě.
Kvete v dubnu a květnu současně s rašením. Stříbrozelené až světle žluté jehnědy jsou dlouhé dva až pět centimetrů a nenápadné, pro včely jsou ale cennou časnou pastvou v době, kdy jiných zdrojů potravy je málo. Plodem jsou drobné tobolky s ochmýřenými semeny, okrasné nejsou.
Barva je hlavní devizou odrůdy. Na jaře raší jasně zelenou se žlutým nádechem, v létě je olistění klidně světle zelené a na podzim se listy vybarví do teplých žlutých až oranžových tónů. Po opadu přichází hlavní scéna: holé zlatožluté pruty na šedém zimním pozadí, nejkrásnější v protisvětle nízkého slunce.
Patří na plné slunce nebo do lehkého polostínu, do hluboké, propustné a hlavně dostatečně vlhké půdy. Vrba pochází z říčních niv; na vysychavém místě trpí, prosychá a předčasně shazuje listy. Nejlépe roste u vody, na břehu rybníka, potoka nebo většího jezírka, snese ale i běžnou zahradní půdu s vyšší hladinou podzemní vody.
Kořeny jsou mohutné, rozprostírají se do plochy a vlhkost aktivně vyhledávají. Vrba proto nepatří do blízkosti kanalizace, drenáží, bazénů, jímek ani zpevněných ploch, kde kořeny nadzvedávají dlažbu; od staveb a inženýrských sítí potřebuje odstup nejméně 10 m. Při zpevňování břehů a svahů je naopak tato vlastnost výhodou, protože kořeny drží půdu.
Roste velmi rychle, v mládí i přes metr ročně, a dorůstá 10 až 15 m s podobně širokou korunou. Dřevo je měkké a křehké, větve se lámou ve větru a pod námrazou a strom se dožívá jen zhruba čtyřiceti až sedmdesáti let. Je to tedy dřevina pro jednu generaci, ne strom na sto let dopředu.
Strom je mrazuvzdorný, mladé stromky však mohou poškodit pozdní jarní mrazíky. Řez snáší mimořádně dobře a obráží i z tlustých větví a z hlavy. Pravidelné zkracování koruny v bezlistém období drží strom v rozumné velikosti, zmlazuje kostru a nutí ho tvořit mladé jednoleté pruty, které mají nejsytější zlatou barvu. Bez řezu koruna rychle přeroste, ztěžkne a rozlamuje se.
Je to solitéra pro velký prostor: břeh vodní plochy, rozlehlá zahrada, park nebo louka, kde je splývající silueta vidět z odstupu a zrcadlí se v hladině. Do malé zahrady se nehodí ani s pravidelným řezem, protože kořeny zaberou víc místa než koruna. Pod korunou se kvůli kořenům a suchu daří jen málo rostlinám; osvědčují se stinné traviny, břečťan a jarní cibuloviny.