Vrba babylónská (Salix babylonica) je pravý druh smuteční vrby, strom s širokou, polootevřenou převislou korunou nasazenou na nízko větveném kmeni. Původem je z kultury severní Číny; do Evropy přišla z Blízkého východu na počátku 18. století.
V našich podmínkách dorůstá 12 až 15 m a koruna bývá široká 8 až 10 m. Proti vrbě bílé 'Tristis' je nižší a užší, stále ale jde o velký strom, který potřebuje volné místo. Roste rychle a typický převislý obrys vytvoří během několika let. Mladé stromky mají vyvedený kmen, z něhož se koruna postupně rozkládá do šířky. Převislé pruty se v létě hýbou i ve slabém vánku a pod korunou vzniká lehký, stále se měnící stín.
Pruty jsou hnědé až olivově hnědé, kůra kmene šedohnědá a brázditá. Právě barva prutů ji odlišuje od zlatých forem, jako je 'Aurea': v zimě nesvítí, ale tvoří jemný tmavý závoj převislých výhonů, který lépe ladí s přírodním břehem.
Listy jsou úzce kopinaté, sytě zelené, na rubu šedozelené, na podzim přecházejí do žlutohnědé. V dubnu a květnu visí z větví žluté jehnědy, které se objevují současně s listy. V pěstování převažuje samičí klon a semenáče se u nás prakticky neobjevují. Včelám jehnědy poskytují pastvu brzy na jaře.
Slabinou je mráz. Snese zhruba -25 °C, v drsnějších polohách však namrzají mladé výhony a škodí jí pozdní jarní mrazy. Lépe proto prospívá v teplejším, chráněném místě; omrzlé konce se na jaře seříznou zpět do zdravého dřeva. Jinak řez snáší dobře a z koruny se průběžně vyřezávají suché a zlomené větve, kterých kvůli křehkosti dřeva přibývá.
Vyžaduje vlhkou až mokrou půdu a krátkodobé zaplavení jí neuškodí. Kořeny jsou mohutné, do blízkosti domů, kanalizace a dalších sítí proto nepatří. Z chorob se může objevit antraknóza, strupovitost nebo rakovina, ze škůdců mšice.
Nejlépe vynikne jako solitéra na břehu rybníka či potoka nebo v parku, kde má rozložitá koruna prostor splývat k zemi a kde ji nic neomezuje v růstu do šířky.