Vistárie 'Showa-beni' (Wisteria brachybotrys 'Showa-beni') je opadavá dřevnatá liána japonského původu. V obchodě se objevuje také pod jménem Wisteria floribunda 'Showa-beni' a v části katalogů pod synonymem 'Aka-kapitan'; botanicky patří k vistárii vznešené, tedy k druhu, který se od vistárie květnaté liší kratšími a hustšími květenstvími a hedvábně chlupatými listy.
Kmen i letorosty se ovíjejí kolem opory proti směru hodinových ručiček. Starší rostlina si vytvoří silný zdřevnatělý kmen, který postupně zesiluje a dokáže rozlomit slabou konstrukci. Listy jsou zpeřené, dlouhé až pětatřicet centimetrů, složené zhruba z jedenácti lístků; mladé listy i letorosty pokrývá husté hedvábné chmýří, které dalo druhu jméno. Na podzim se olistění barví do zlatavě žluté. Kořenový systém je hluboký a rozsáhlý, takže starší rostlina se přesazuje jen obtížně a stanoviště se volí natrvalo.
Květenství jsou hroznovitá, deset až pětadvacet centimetrů dlouhá, tedy výrazně kratší a hustší než u vistárie květnaté. Jednotlivé květy se v hroznu otevírají téměř současně, ne postupně od báze, takže celá rostlina rozkvete během několika dnů. Barva je světle růžová až lila, na horním okvětním lístku s nápadnou žlutozelenou až krémovou skvrnou. Vůně je silná a sladká a nese se do okolí. Po odkvětu se zakládají zploštělé lusky dlouhé až dvacet centimetrů, pokryté sametovým plstnatým povlakem; na rostlině vydrží přes zimu.
Kvetení připadá na konec května a začátek června, podle ročníku už od poloviny května, a otevírá se ještě před plným rozvinutím listů nebo současně s ním. Roubované rostliny kvetou zpravidla už v prvních letech po výsadbě, na rozdíl od semenáčů, které na první květ čekají i deset let. Léto patří růstu, kdy liána vyžene dlouhé ovíjivé letorosty; podzim přináší žluté zbarvení listů a zimní obraz tvoří holý ovíjený kmen s visícími lusky. Část vistárií kvete slabě podruhé v pozdním létě; u tohoto druhu je opakované kvetení spíše ojedinělé a hlavní podívanou zůstává jarní termín.
Stanoviště vyžaduje plné slunce, snese i mírný polostín, kde ale ubývá květů; osvědčily se stěny obrácené k jihu a západu. Půda má být hluboká, živná, mírně vlhká a dobře odvodněná; snáší jíl, hlínu, písek i vápnité podloží, mělké vápnité půdy však hůře než hluboké hlinité. První sezonu po výsadbě potřebuje rostlina vyrovnanou vláhu, později je vůči suchu odolná. Mrazuvzdornost je vysoká, uvádí se zóna 5, tedy hluboko pod minus dvacet stupňů.
Vzrůst je bujný. Konečná výška se udává osm až dvanáct metrů a šířka přes osm metrů, přičemž této velikosti rostlina dosahuje za deset až dvacet let. Opora proto musí být trvalá a nosná: kovová pergola, silné trámy nebo drátěná konstrukce ukotvená do zdi, nikoli lehká dřevěná mřížka. Pravidelný řez ve dvou termínech, v srpnu a v únoru, udrží liánu ve zvolených rozměrech a soustředí květní pupeny na krátké obrostlíky.
Uplatnění najde na pergolách, průchozích obloucích, jižních stěnách domů a na volně stojících konstrukcích nad posezením, kde visící květenství působí zblízka. Pěstuje se i jako stromkový tvar s korunou nesenou vlastním kmenem. Pro nádobu se hodí právě jen tento tvar a i ten potřebuje objemný kontejner, protože v malé nádobě kořeny rychle vyplní prostor a rostlina přestane nasazovat květ. Všechny části rostliny, zejména semena v luscích, jsou jedovaté, s čímž je třeba počítat v zahradě s malými dětmi.
Druh Wisteria brachybotrys roste jako endemit japonských ostrovů, kde se pne po stromech ve světlých lesích. Vědecké jméno je složeno z řeckého brachys, krátký, a botrys, hrozen, a popisuje právě zkrácené květenství, kterým se druh liší od vistárie květnaté; starší jméno Wisteria venusta znamená vznešená a drží se v českém názvosloví. Odrůda 'Showa-beni' pochází z japonských sbírek: beni označuje karmínovou barvu líčidla a šówa je jméno japonské císařské éry let 1926 až 1989. V evropském obchodě se rozšířila pod stejným jménem, v části katalogů pod synonymem 'Aka-kapitan', a nese ocenění Award of Garden Merit Královské zahradnické společnosti.