Vistárie květnatá 'Rosea' (Wisteria floribunda 'Rosea') je růžově kvetoucí odrůda japonské vistárie, v Evropě pěstovaná od roku 1903. Prodává se také pod japonským jménem 'Honbeni' či 'Hon-beni', dále jako 'Pink Ice', 'Beni-fuji', 'Huntington Pink' nebo 'New Pink'; vždy jde o tutéž rostlinu.
Květ je bledě růžový, křídla a kýl purpurové až fialové, takže hrozen působí dvoubarevně; v teplém počasí růžová vybledá do krémové. Hrozny jsou úzké, převislé, 40 až 50 cm dlouhé a otevírají se postupně od stopky k vrcholu, čímž se kvetení jednoho hroznu prodlouží. Vůně je jemná. List je zpeřený z devíti až devatenácti lístků, na jaře bronzový, v létě zelený, na podzim žlutý. Plodem jsou sametové zelenohnědé lusky, které drží na větvích do zimy.
Proti ostatním vistáriím v nabídce stojí 'Rosea' barvou a střední délkou hroznu. Základní druh kvete modrofialově, 'Multijuga' má hrozny výrazně delší a fialové, 'Longissima Alba' bílé a 'Issai' krátké a světle lila, zato kvete velmi mladá. Podobně růžová 'Showa-beni' patří k jinému druhu, vistárii vznešené: hrozny má krátké, kolem 15 cm, jednotlivé květy téměř dvakrát větší s nápadnou žlutou kresbou a celý hrozen rozkvétá naráz.
Kvetení připadá na květen a červen, běží souběžně s rašením a přichází později než u vistárie čínské. Pozdější termín pomáhá, protože pupeny založené v předchozí sezoně uniknou nejhorším pozdním mrazům. Mráz v době jejich nalévání je přesto zdeformuje nebo shodí ještě před rozkvětem.
Patří na slunné a chráněné místo, nejlépe k jižní nebo západní stěně; v polostínu roste, ale kvete chudě. Půda vyhovuje hlubší, živná, vlhká a propustná, slabě kyselá až slabě zásaditá; trvale mokré ani vysýchavé místo nesvědčí. Zavedené rostliny snášejí mrazy do -25 °C, v prvních zimách po výsadbě jsou citlivější.
Vzrůst je silný. Výhony se ovíjejí doprava, za rok přirostou o 0,5 až 1,5 m a liána dosáhne délky 6 až 12 m při šířce 3 až 8 m. Rozhoduje proto únosnost opory. Kmen má po dvaceti letech tloušťku lidské paže a celá rostlina je velmi těžká; slabé laťkování ani okapový svod ji neunesou, výhony je zdeformují nebo vytrhnou. Odpovídají jí ocelová lanka od 4 mm, silnostěnné trubky nebo pergola s hranoly okolo 12 na 12 cm, zakotvené hned při výsadbě.
Druhou podmínkou kvetení je pravidelný letní a zimní řez. Neřezaná 'Rosea' zakládá málo květních pupenů a zůstává zeleným pláštěm. Rostliny z řízků a roubované kvetou ve druhém až třetím roce po výsadbě, semenáče teprve za sedm až patnáct let a chudším květem. Semena a lusky obsahují wisterin a jsou jedovaté; u dětí stačí k otravě jedno až dvě semena.
Uplatnění má na pergole, nad vstupem, na pevné drátěnce u slunné zdi nebo jako vedený kmínek. Růžový odstín ladí s růžemi a nemodrými trvalkami.
Růžové vistárie vznikly v japonské zahradní kultuře, kde se vistárie květnatá po stovky let šlechtila a dostala desítky pojmenovaných forem. Do evropských sbírek se 'Rosea' dostala kolem roku 1903. Japonský originál zní 'Honbeni'; beni je japonské označení karmínové červeně a líčidla, fuji znamená vistárii, odtud obchodní jméno 'Beni-fuji'. Latinské 'Rosea' je pozdější překlad. V Americe se odrůda rozšířila jako 'Pink Ice', v Británii jako 'Hon-beni'. Snadno se plete s 'Kuchi-beni', samostatnou světlejší odrůdou, a se jmény 'Shiro-beni' a 'Showa-beni', která patří vistárii vznešené. Nese ocenění Award of Garden Merit.