Vistárie květnatá 'Multijuga' (Wisteria floribunda 'Multijuga') je silně rostoucí opadavá ovíjivá dřevina, kterou od ostatních odrůd druhu odlišuje délka květního hroznu. Základní druh a 'Rosea' mají hrozny do 50 cm, 'Issai' jen 20 až 25 cm; zde jde na zavedené rostlině o 50 až 90 cm, výjimečně přes metr. Délka hroznu stoupá s věkem rostliny a s pravidelným řezem, mladá rostlina proto kvete podstatně kratšími hrozny než stará liána na pergole.
Pne se ovíjením letorostů kolem opory po směru hodinových ručiček. Úponky ani přísavky netvoří, po holé zdi tedy nevyleze. Listy jsou zpeřené, dlouhé, složené ze třinácti až devatenácti lístků, zjara světle zelené, později matně tmavozelené, na podzim žloutnoucí. Květy jsou motýlovité a sladce voní; pavéza je světle fialová se žlutou kresbou v krku, křídla a kýl tmavší, modrofialové. Hrozny rozkvétají postupně od báze k vrcholu, takže jediný hrozen kvete dva až tři týdny. Plodem je plochý sametově hnědý lusk. Semena a lusky jsou jedovaté a u dětí znamenají skutečné riziko.
První květy přicházejí v květnu a poslední dobíhají v červnu, později než u vistárie čínské a zároveň s rašícím listem. Založené květní pupeny tak unesou jarní chlad lépe, silný pozdní mráz je přesto poškodí nebo způsobí jejich opad. Na teplých stanovištích se v průběhu léta objeví slabší druhé kvetení. Po opadu listů zůstává kroucená kostra starých větví.
Potřebuje plné slunce, v polostínu kvetení řídne a hrozny se krátí. Půda má být hluboká, živná a propustná, slabě kyselá až neutrální; trvale zamokřenou zeminu nesnáší. Nadbytek dusíku podporuje růst na úkor kvetení a suchý červenec až září omezuje zakládání květních pupenů pro příští rok. Mrazuvzdornost je do -25 °C.
Letorosty narostou 2 až 3 m za sezonu a rostlina na opoře dosáhne 6 až 10 m výšky, při vedení po zdi i větší šířky. Vzrostlý kmínek zesílí na tloušťku lidského zápěstí a stará rostlina váží tolik, že slabší konstrukci rozlomí. Mřížky, latě a tenké dřevěné sloupky zkroutí, okapy a tašky nadzvedne, do tenkých kmenů stromů se zařízne. Opora proto musí být nosná konstrukce z masivního dřeva, ocelových profilů nebo tažených drátů ve zdivu, dimenzovaná na desítky let.
Roubované a vegetativně množené rostliny kvetou třetím až čtvrtým rokem po výsadbě, semenáče teprve po deseti až dvaceti letech. Neřezaná rostlina tvoří metry dlouhé výhony a kvete řídce. Letní a zimní řez je u této odrůdy podmínkou pravidelného kvetení, ne volbou, a zároveň prodlužuje hrozny.
Použití se podřizuje délce hroznu. Aby hrozny vynikly, musí viset volně do prostoru: z pergoly, nad průchodem, z vysokého loubí nebo z mohutné kovové konstrukce, odkud se na květenství hledí zespodu. U ploché zdi se hrozny opírají o stěnu a hlavní přednost odrůdy se ztrácí; tam poslouží stejně dobře 'Rosea' nebo základní druh. Dlouhodobé pěstování v nádobě této vistárii nevyhovuje, do nádoby se hodí 'Issai'.
Odrůda pochází z japonských zahrad, kde se vistárie vybíraly po stovky let; japonské jméno Naga-noda odkazuje na dlouhé hrozny a na ósackou čtvrť Noda, slavnou vistáriemi. Do Evropy se dostala dvakrát a pod dvěma jmény: roku 1869 ji jako Wisteria macrobotrys nabídla školka Lemoine, o rok později ji jako Wisteria multijuga vydal Louis van Houtte. Obchod obě jména dodnes používá pro tutéž rostlinu, stejně jako označení 'Longissima' a 'Naga-noda'. Platné je jméno 'Multijuga'. Jméno 'Macrobotrys' původně patřilo jiné skupině klonů s kratšími hrozny, dnes prodávaných jako 'Burford', 'Honko' a 'Hocker Edge'.