Vistárie květnatá 'Longissima Alba' (Wisteria floribunda 'Longissima Alba', synonymum 'Shiro-noda') je opadavá dřevnatá liána, bíle kvetoucí forma japonské vistárie s nezvykle dlouhými květenstvími. Patří mezi tradiční japonské odrůdy pěstované po staletí; jméno „Shiro-noda" spojuje slovo širo, bílá, s Nodou, čtvrtí poblíž Ósaky proslulou pěstováním vistárií odedávna.
Liána šplhá otáčením celého výhonu kolem opory, u tohoto druhu proti směru hodinových ručiček; přísavky ani úponky nemá, takže se bez pevné a dostatečně silné opory nedokáže udržet ve výšce. Od čínské vistárie (Wisteria sinensis), se kterou se v nabídce často zaměňuje, se pozná podle vyššího počtu lístků ve složeném listu — u druhu floribunda jich bývá třináct až devatenáct, u sinensis jen devět až třináct — a podle směru otáčení výhonů kolem opory, který je u obou druhů opačný. Listy jsou lichozpeřené, svěže zelené, na podzim žloutnou.
Květenstvím je hustý, převislý hrozen složený z drobných motýlokvětých květů, u této odrůdy dorůstající kolem šedesáti centimetrů délky — mezi bíle kvetoucími vistáriemi patří k nejdelším v běžné nabídce. Barva je čistě bílá, bez nádechu do fialova, který mívají mnohé jiné odrůdy. Květy voní nasládle a výrazně, vůně se šíří na několik metrů od rostliny a je patrná zejména za bezvětří a ve večerních hodinách.
Kvetení připadá na květen a červen, hrozny se rozvíjejí postupně od báze ke špičce a jednotlivé květenství tak kvete i několik týdnů. Po odkvětu následují dlouhé lusky se semeny, které jsou jedovaté a nejedlé; okrasnou hodnotu už nemají a obvykle se odstraňují spolu se zkracováním letních výhonů.
Stanoviště vyžaduje slunné, na jižní až jihozápadní stěně, kde se výhony celý den prohřívají, bývá nasazení květů nejbohatší; na chladnějších severních expozicích rostlina roste dobře, ale kvete méně vydatně. Půda má být propustná, čerstvě vlhká, spíše kyselá a humózní; na chudé nebo suché půdě rostlina roste pomaleji a hůř nasazuje květní pupeny.
Vzrůst je bujný, roční přírůstek výhonů dosahuje jednoho až tří metrů, konečná výška na pevné opoře devět metrů i více. Se stářím vytváří vistárie mohutný dřevnatý kmen, který se kolem opory několikanásobně otáčí a zesiluje; borka zdřevnatělých částí je šedohnědá a podélně rozpraskaná a starý kmen bývá u zapěstovaných rostlin ceněnou okrasnou hodnotou i mimo dobu květu. Váha vzrostlé rostliny bývá značná a časem dokáže poškodit slabší dřevěné konstrukce, pergola nebo treláž proto musí být od počátku dostatečně robustní. Mrazuvzdornost mladých rostlin je nižší, první dvě až tři sezóny po výsadbě je vhodná zimní ochrana; vzrostlá, dobře zakořeněná rostlina snáší krátkodobě mrazy kolem minus dvaceti stupňů.
V zahradě se hodí na velké pergoly, treláže, sloupy a zdi, kde má dost prostoru rozvinout hmotu i váhu květenství; na menší konstrukce nepatří, protože ji svým objemem časem přeroste. Lze ji vést i jako korunkový stromek na pevném kmínku, kde hrozny volně visí z kompaktní koruny. Nekombinuje se s jinými popínavými dřevinami na téže opoře, protože silný růst vistárie slabší sousedy postupně udusí.
Druh Wisteria floribunda pochází z Japonska, kde se pěstuje odedávna a je součástí zahradní tradice spojené s obdivem k jarnímu kvetení. Čtvrť Noda u Ósaky proslula pěstováním vistárií natolik, že se jejím jménem začaly označovat celé skupiny odrůd — noda-fuji. Bíle kvetoucí forma, v Japonsku známá jako 'Shiro-noda', patří k nejstarším pojmenovaným kultivarům druhu. V Japonsku rostou i staleté posvátné vistárie chráněné jako přírodní památky; některé pamatují stovky let a hrozny příbuzných dlouhohroznatých odrůd u nich dorůstají až přes dva metry délky, což dokládá, jak velký význam délka květenství v japonské zahradní kultuře má.