Vistárie květnatá 'Issai' (Wisteria floribunda 'Issai') je odrůda, která kvete bohatě už na mladých rostlinách. U vistárií, kde semenáč kvete až po deseti až dvaceti letech a běžná roubovaná odrůda do tří až čtyř let po výsadbě, je to hlavní rozdíl a důvod, proč se pěstuje. Botanicky nejde o čistou vistárii květnatou, ale o křížence vistárie květnaté a čínské, Wisteria formosa. Platné odrůdové jméno je 'Domino', 'Issai' je starší obchodní jméno, pod kterým se prodává dál.
List je lichozpeřený, nejčastěji se třinácti lístky, světle zelený, na podzim žloutne bez výraznějšího zbarvení. Hrozen je krátký, 20 až 25 cm, tedy poloviční proti základnímu druhu a odrůdě 'Rosea' a zlomek toho, co nese 'Multijuga'. Barva je světle lila až fialová se žlutozelenou kresbou v hrdle a květy voní. Rozkvétá v květnu až červnu, zároveň s rašením nebo krátce po něm. Po odkvětu se tvoří plstnaté lusky; lusky a semena jsou nejjedovatější částí rostliny a obsahují wisterin a lektin.
Pne se ovíjením letorostů, bez úponků a bez přísavek, takže potřebuje oporu, kterou lze ovinout. Kmínky s věkem dřevnatějí a stahují se, takže rozdrtí, co obtočí: plastové mřížky, tenké latě, okapní svody i tašky pod střechou. Opora musí být nosná, tedy ocelová lanka nebo silný zinkovaný drát v hmoždinkách, případně pergola s patkami v betonu. I tato mírnější odrůda váží po letech desítky kilogramů.
Stanoviště má být slunné a chráněné, nejlépe u zdi obrácené na jih nebo západ; v polostínu kvete slaběji. Půdu potřebuje hlubokou, humózní, čerstvě vlhkou a přitom propustnou, slabě kyselou až neutrální. Trvale mokré místo nesnáší. Sucho od července do září škodí nejvíc, protože v té době se zakládají květní pupeny a při vyschnutí půdy zasychají.
Mírnější vzrůst se týká hlavně délky hroznu a pěstování ve tvaru stromku nebo v nádobě. Jako liána přirůstá 30 až 100 cm za rok a za deset až dvacet let dosáhne délky 6 až 10 m při šířce do 4 m. Stromkově vedená zůstává na 1,5 až 3 m. Rozhoduje řez: bez něj se rostlina táhne do délky a kvete málo. V červenci a srpnu se zkracují dlouhé letorosty, v únoru se tytéž výhony seříznou na dva až tři pupeny.
Mrazuvzdornost je do -20 °C, o něco slabší než u čisté vistárie květnaté, a v prvních zimách se vyplatí krytí kořenové mísy. Snese i pěstování v nádobě, která má mít aspoň padesát litrů a každé dva roky čerstvou zeminu. V Japonsku je to u této vistárie tradiční způsob pěstování.
Uplatní se na pergole, loubí, na slunné zdi a nad vchodem, ve stromkovém tvaru i v menší zahradě nebo na terase. Kdo chce co nejdelší hrozny, volí 'Multijuga'; 'Issai' je pro toho, kdo nechce na květ čekat a má méně místa.
Jméno je japonské. „Issai“ znamená jednoletý a v japonském zahradnictví se tak označují formy, které kvetou nebo plodí už jako mladé rostliny; stejné označení nesou i „issai“ réva, granátové jablko nebo okrasná sakura. „Issai fuji“, jednoletá vistárie, je v Japonsku tradiční hrncová a bonsajová rostlina. Do Evropy a Ameriky ji pod tímto jménem rozesílal japonský školkař K. Wada, a to v několika podobných klonech. Křížení vistárie květnaté a čínské, k němuž 'Issai' patří, vzniklo roku 1905 v zahradě C. S. Sargenta v Massachusetts. Platným odrůdovým jménem je dnes 'Domino', které nese i ocenění Award of Garden Merit.