Vistárie křovitá (Wisteria frutescens) je opadavá dřevnatá liána z čeledi bobovitých, původem z jihovýchodu Severní Ameriky. Proti asijským vistáriím roste mírněji a kvete později a právě tyto dvě vlastnosti z ní v našich podmínkách dělají praktickou volbu pro menší zahrady a lehčí konstrukce.
Šplhá ovíjením, mladé letorosty se točí proti směru hodinových ručiček. Úponky ani přísavky nemá, potřebuje tedy tyč, lano, drát nebo mříž, kolem které se otočí; po hladké stěně nevyleze. Zpeřené listy mají devět až patnáct lístků, na jaře jsou svěže zelené, v létě lesklé tmavě zelené a na podzim žloutnou a opadají.
Hlavní rozdíl proti vistárii čínské je v době květu. Asijský druh kvete na holém dřevě ještě před rašením a pozdní mrazík mu poupata pravidelně bere. Vistárie křovitá zakládá květ až na letošních olistěných výhonech a rozkvétá u nás v červnu, někdy až do července, takže jarní mrazíky jí kvetení nezkazí. Starší rostliny často přidají slabší druhou vlnu v pozdním létě. Kvést začíná už jako mladá rostlina.
Hrozny jsou husté, převislé, 10 až 15 cm dlouhé, levandulově fialové až modrofialové a jemně, nevtíravě voní. Jsou kratší než u asijských druhů, květy se v nich ale otevírají téměř najednou a hrozen působí celistvě. Po odkvětu dozrávají ploché hladké lusky až 12 cm dlouhé, které se na podzim otevírají. Lusky i semena jsou jedovaté.
Dorůstá 5 až 8 m výšky a 2 až 4 m šířky, v dobrých podmínkách i víc, a konečné velikosti dosáhne za pět až deset let. Přirůstá rychle, kmen ale zůstává tenčí než u vistárie čínské, šplhá méně agresivně a vyhoví jí i lehčí konstrukce, kterou by asijský druh časem rozlomil. Tvar i kvetení drží řez dvakrát ročně: po odkvětu se letošní výhony zkracují na pět až šest oček, v zimě na dvě až tři, a vznikají tak krátké květonosné větévky.
V přírodě roste ve vlhkých houštinách, bažinatých lesích a na březích toků od Virginie a Illinois po Floridu a Texas. V zahradě proto chce humózní, středně živnou, stále mírně vlhkou a propustnou půdu s pH zhruba 6 až 7 a plné slunce; v polostínu roste, ale kvete slaběji. Přebytek dusíku podporuje růst na úkor květu. V prvních letech po výsadbě potřebuje pravidelnou zálivku, zakořeněná rostlina je odolnější. Mrazuvzdornost je do -23 °C.
Uplatní se na pergole, loubí, oblouku nad cestou, na mříži u jižní stěny, na sloupku u terasy nebo na vzrostlém stromě jako živé opoře. Pružné výhony se dobře vedou, takže ji lze pěstovat i jako volný keř nebo jako malý stromek na kmínku. Je to vistárie pro místa, kde by asijský druh během několika let přerostl stavbu.
Vistárie křovitá byla prvním popsaným druhem celého rodu a je jeho typovým druhem; evropští botanici ji poznali dřív než asijské příbuzné. Když se na počátku 19. století v Evropě objevily vistárie čínská a japonská s hrozny dlouhými půl metru, americký druh z módy vyšel a z evropských zahrad se na dlouho vytratil. Vrátil se až v posledních desetiletích, kdy se jeho krotký vzrůst, pozdní kvetení mimo dosah mrazíků a ochota kvést už v mládí ukázaly v běžné zahradě spíš jako výhoda.