Višeň chloupkatá 'Pendula Plena Rosea' (Prunus subhirtella 'Pendula Plena Rosea') je pomalu rostoucí převislá okrasná třešeň, pěstovaná téměř výhradně jako korunkový stromek naroubovaný na vzpřímeném kmínku. Od běžnějších převislých forem se liší plným, hustě růžovým květem a širší, plošší korunou.
Hlavní větve vyrůstají z místa naroubování víceméně vodorovně a teprve tenké letorosty splývají svisle k zemi. Koruna je proto široce převislá a polootevřená, nikoli uzavřená do zvonu. Bezlistá silueta s jemnou kresbou tenkých převisajících prutů zůstává ozdobná i v zimě.
Květy se rozvíjejí kolem poloviny dubna, zpravidla těsně před rašením listu nebo současně s ním. Poupata jsou sytě, tmavě růžová, rozvinutý květ výrazně světlejší, takže koruna má po několik dní dva barevné tóny současně a působí prostorově.
Jednotlivý květ měří asi dva centimetry a tvoří jej deset až dvacet drobných, mírně zkroucených plátků. Plnokvětost znamená, že květ vydrží déle než u jednoduchých sakur; celé kvetení bývá o zhruba týden delší než u většiny okrasných třešní.
Kvetení bývá v příznivých letech velmi bohaté, neopakuje se ale se stejnou intenzitou každý rok. Střídání silnějších a slabších sezon je u této odrůdy popsané v odborné literatuře a není projevem chyby v pěstování. Květ je vyhledávaným zdrojem nektaru a pylu pro včely.
Listy jsou zelené, znatelně užší než u základního druhu, a na podzim se barví do žluté a oranžové. Plody, drobné černé peckovice, se zakládají jen zřídka a okrasnou hodnotu nemají.
Sezonní průběh je vyvážený: dubnový květ, jemné letní olistění, žlutooranžový podzim a zimní kresba větví. Rostlina tak nese hodnotu po celý rok, což je u malých okrasných dřevin do předzahrádek podstatné.
Stanoviště vyhovuje slunné až mírně polostinné, chráněné před silným větrem. Půdu snáší v širokém rozpětí, hlinitou, jílovitou, písčitou i vápnitou, s jedinou podmínkou: nesmí být trvale zamokřená. Stojatá voda v kořenové zóně je nejčastější příčinou ztrát a projeví se řídnutím koruny.
Zpevněný povrch nad kořeny rostlina nesnáší, takže se nehodí do dlážděných ploch bez otevřené výsadbové mísy. Odolnost vůči větru je průměrná; tenké letorosty se sice ohýbají, ale kmínek s vysokým nasazením koruny potřebuje v exponovaných místech oporu.
Mrazuvzdornost odpovídá zóně 5b, tedy zhruba minus dvacet šest až minus dvacet tři stupňů Celsia, což pokrývá běžné české polohy. Ve vyšších nadmořských výškách je namístě počítat s pozdním mrazem v době květu; poškozený květ neregeneruje a sezona je tím ukončena.
Konečná výška je asi čtyři metry při šířce koruny čtyř až pěti metrů. Výška je do značné míry dána výškou kmínku, na který byla odrůda naroubována, protože samotný přírůstek jde hlavně do stran a dolů. Vzrůst je pomalý až středně rychlý.
Plnokvěté sakury nasazují plody jen zřídka, protože přeměna tyčinek v korunní plátky omezuje opylení. Pro zahradu to má praktický důsledek: pod korunou nezůstávají opadané peckovice ani nálet semenáčů, takže se dřevina hodí i nad zpevněné plochy, terasy a posezení, kde by opadávající plody vadily.
V zahradě jde o klasickou dřevinu do malých pozemků, předzahrádek, atrií a k terasám, kde je koruna vidět zblízka. Uplatní se jako solitéra v trávníku, u vodní hladiny nebo nad nízkou podsadbou z cibulovin a bohyšek, které kvetou ve stejném období nebo krátce po něm.
'Pendula Plena Rosea' patří k nejstarším zahradním formám japonských jarních třešní. Převislé plnokvěté sakury jsou v Japonsku doloženy nejméně od sedmnáctého století a jejich původ je pravděpodobně ještě starší; do Evropy se dostaly během devatenáctého století spolu s dalšími okrasnými druhy rodu Prunus. Botanické zařazení se od té doby několikrát měnilo. Prunus subhirtella je dnes chápána jako hybridní okruh vzniklý křížením druhů Prunus itosakura a Prunus incisa, a odrůda proto bývá v literatuře vedena i pod jmény Prunus pendula nebo Prunus itosakura. Latinské odrůdové jméno je čistě popisné a znamená doslova převislá, plnokvětá, růžová, tedy výčet tří znaků, kterými se forma liší od ostatních.