Višeň chloupkatá 'Pendula Plena Rosea' (Prunus subhirtella 'Pendula Plena Rosea') je převislá okrasná třešeň, která se pěstuje roubovaná na vysokém kmínku. Mezi okrasnými třešněmi v nabídce je jediná převislá a právě tvar koruny ji odlišuje na první pohled.
Hlavní větve vyrůstají z místa roubování téměř vodorovně a teprve mladé výhony visí svisle dolů. Koruna je proto široce převislá a polootevřená, ne uzavřená do zvonu. Strom měří 4 až 5 m a výška je dána hlavně kmínkem, protože koruna nad místo roubování téměř neroste a přibývá spíš do stran a dolů. Šířka koruny dosahuje 4 až 5 m.
Kvete jednou, v dubnu, zpravidla těsně před rašením listu nebo současně s ním. Poupata i otevřené květy jsou tmavě růžové a postupně blednou do světle růžové. Květ je plný, růžicovitý, asi 2 cm v průměru, a vydrží déle než jednoduché květy sakur. Kvetení není každý rok stejně bohaté, silnější a slabší roky se střídají a nejde o chybu v pěstování.
List raší bronzově nebo zeleně, v létě je zelený a užší než u základního druhu, na podzim se barví žlutě až oranžově. Plody nenasazuje, nebo jen zřídka drobné černé peckovice, pod korunou proto nic nepadá. V zimě vynikne převislá kostra s vodorovnými hlavními větvemi, šedohnědou až černou, hluboce brázditou kůrou a hnědými chlupatými letorosty.
Proti vzpřímené 'Autumnalis Rosea' je nižší, kvete jen jednou a plným tmavě růžovým květem. Do malé zahrady, předzahrádky, atria nebo k terase se hodí právě převislým tvarem a malou výškou, jako solitéra v trávníku, u vody nebo nad nízkou podsadbou cibulovin a bohyšek. Uplatní se i ve větší zahradě a v parku.
Vyžaduje slunné až mírně přistíněné místo chráněné před větrem; tenké letorosty se ohýbají, ale kmínek s vysoko nasazenou korunou potřebuje na otevřeném místě oporu. Půda má být propustná, trvalé zamokření a stojatá voda u kořenů vedou k řídnutí koruny a ke ztrátám. Dlažbu ani jiný zpevněný povrch nad kořeny nesnáší; u terasy nebo posezení potřebuje otevřenou výsadbovou mísu.
Mrazuvzdornost je do -26 °C. Ve vyšších polohách je třeba počítat s pozdním mrazem v době květu, poškozený květ se v té sezoně už neobnoví. Řeže se jen udržovací řez po odkvětu, větší rány se u třešní hojí špatně. Výhony vyrůstající z kmínku pod místem roubování se odstraňují co nejdřív.
Převislé plnokvěté třešně se v Japonsku pěstují nejméně od sedmnáctého století a do Evropy se dostaly v devatenáctém spolu s dalšími okrasnými třešněmi. Tuto odrůdu přivezl roku 1928 Collingwood Ingram ze zahrady chrámu Heian-džingú v Kjótu. Patří tak k nejstarším zahradním formám japonských jarních třešní v pěstování.