Vajgélie květnatá 'Nana Purpurea' (Weigela florida 'Nana Purpurea') je zakrslý barevnolistý kultivar opadavého keře z čeledi zimolezovitých, uváděný také jako 'Purpurea Nana' nebo jednoduše 'Purpurea'. Od běžných vajgélií se liší dvěma znaky současně: podstatně menším vzrůstem a trvale tmavým listem.
Habitus je nízký, hustý, polokulovitý až široce rozprostřený, s krátkými, pevnými, vzpřímenými prýty. Konečná výška je zhruba osmdesát až sto dvacet centimetrů, šířka bývá o něco větší. Vzrůst je pomalý, roční přírůstek činí jen deset až dvacet centimetrů, takže rostlina drží tvar dlouho bez zásahu a nepřerůstá sousedy v záhoně. Starší keře postupně houstnou a spodní část může prosychat.
Listy jsou vstřícné, podlouhle vejčité, čtyři až osm centimetrů dlouhé, na okraji jemně pilovité. Barva je tmavě purpurová až vínově hnědočervená s bronzovým nádechem, na rubu světlejší. Sytost zbarvení je přímo závislá na osvitu: na plném slunci list zůstává temný celou sezonu, v polostínu přechází do olivově bronzové a ve stínu do zelené. Na podzim se listy barví do hnědočervené a opadávají poměrně pozdě. Mladé letorosty jsou načervenalé a proti staršímu dřevu se odlišují.
Kvetení připadá na květen a červen, tedy o něco dříve než u vysokých odrůd. Květy jsou nálevkovitě trubkovité, dva až tři centimetry dlouhé, růžové až karmínově růžové, uvnitř světlejší až téměř bílé, uspořádané po několika v paždí listů na loňském dřevě. Kontrast růžové koruny proti tmavému listu je hlavním okrasným momentem sezony. V pozdním létě se u dobře zásobených rostlin objevuje slabší opakované kvetení na letorostech téhož roku. Květy jsou navštěvovány čmeláky a motýly.
Stanoviště potřebuje plně slunné; jde o podmínku barvy listu, nikoli jen o podporu kvetení. Půda má být propustná, humózní, čerstvě vlhká, středně živná, s reakcí mírně kyselou až neutrální. Rostlina snáší běžnou zahradní půdu i městské prostředí a je poměrně suchovzdorná, ale v delším suchu předčasně shazuje spodní listy. Trvale zamokřená stanoviště nesnáší.
Mrazuvzdornost je dobrá, keř zvládá mrazy kolem minus pětadvaceti stupňů. V drsnějších polohách mohou konce loňských prutů namrznout, čímž se sníží jarní kvetení; rostlina však spolehlivě obráží ze spodních pupenů. Řez snáší dobře, ale platí zásada, že se zasahuje po odkvětu, protože květní pupeny se zakládají na loňském dřevě.
V zahradě se 'Nana Purpurea' používá do předních partií smíšených záhonů, do nízkých volně rostoucích plotů, na okraje cest, do skupinových výsadeb a do nádob na terasách. Tmavý list slouží jako klidové pozadí pro světle kvetoucí trvalky a jako protiváha ke stříbrolistým rostlinám; kombinuje se s levandulí, kavylem, kostřavou, šalvějí a se žlutolistými tavolníky, proti nimž vytváří výrazný kontrast.
Množení se provádí bylinnými řízky v červnu nebo polovyzrálými řízky koncem léta; obojí zakořeňuje snadno a potomstvo si barvu listu udrží. Ve výsadbě je vhodné počítat s pomalým růstem a nesázet rostliny příliš hustě, protože souvislá plocha se uzavírá až po čtyřech až pěti letech. Starší keře se udržují odstraňováním nejstarších prutů u báze, čímž se obnovuje hustota spodní části a barva mladého listu zůstává nejsytější. Chorobami rostlina trpí málo, na mladých letorostech se občas objevují mšice.
Weigela florida pochází ze severní Číny, Koreje a Přímořského kraje Ruska a do evropských zahrad ji roku 1845 přivezl skotský sběratel Robert Fortune. Rod pojmenoval Carl Peter Thunberg po německém botanikovi a lékaři Christianu Ehrenfriedu von Weigelovi. Purpurolistá zakrslá forma vznikla v Nizozemsku a je v katalozích uváděna od počátku dvacátého století; jméno spojuje latinské nanus, tedy nízký, s purpureus, purpurový, a přesně tak vystihuje oba znaky, jimiž se od základního druhu liší. V zahradnické praxi se dodnes prodává pod několika variantami téhož jména.