Vajgélie květnatá 'Minor Black' (Weigela florida 'Minor Black') je zakrslý opadavý keř s tmavým olistěním a purpurovými květy. Odrůda vznikla jako nízká forma tmavolistých vajgélií a v sortimentu vyplňuje místo tam, kde běžné vajgélie, dorůstající dvou metrů, nemají prostor.
Habitus je kompaktní a hustě větvený, u mladých rostlin vzpřímený, s věkem široce vejčitý až polokulovitý. Výhony vyrůstají z báze a obloukovitě se sklánějí, takže keř drží pravidelný obrys bez zásahu nůžkami. Letorosty jsou tenké a tmavě zbarvené, což podtrhuje celkový tmavý dojem rostliny i v bezlistém stavu.
Listy jsou vstřícné, eliptické, špičaté, na okraji jemně pilovité. Po vyrašení jsou vínově naběhlé, během léta přecházejí do tmavě olivově zelené s nádechem do hněda; barva je nejvýraznější na slunci a na stinné straně keře je znatelně zelenější. Na podzim olistění opadává bez výrazného zbarvení, hodnota rostliny leží v letním kontrastu listu a květu.
Kvetení připadá na květen a červen. Květy jsou nálevkovitě trubkovité, dlouhé zhruba tři centimetry, purpurové až sytě růžové, uspořádané po několika v paždí listů na loňských výhonech. Proti tmavému olistění působí ostřeji než u zelenolistých odrůd. Na konci léta se často objevuje druhá, slabší vlna kvetení na letorostech téhož roku. Květy jsou bohaté na nektar a vyhledávají je čmeláci i motýli.
Sezonní průběh je zřetelný: vínové rašení v dubnu, hlavní kvetení v květnu a červnu, tmavé olistění přes léto a případná druhá vlna v srpnu a září.
Stanoviště vyžaduje plné slunce. V polostínu keř kvete slabě, listy zezelenají a habitus se rozvolní. Rostlina snáší městské prostředí i prašnost, ale nesnáší dlouhodobé zastínění.
Půda má být středně živná, mírně vlhká a propustná. Odrůda zvládne i těžší a méně kvalitní půdu, pokud v ní v zimě nestojí voda. Sucho po zakořenění snáší, ale v suchém létě je kvetení příští sezony slabší, protože se hůř zakládají pupeny.
Vzrůst je pomalý a kompaktní. Konečná velikost dosahuje čtyřiceti až osmdesáti centimetrů výšky i šířky, takže rostlina zůstává trvale nízká i bez řezu. Mrazuvzdornost sahá zhruba k minus devětadvaceti stupňům a keř přezimuje ve volné půdě bez ochrany; v nádobě je nutné chránit kořenový bal.
Řez je jediný zásah, který má na kvetení zásadní vliv. Vajgélie kvete na loňském dřevě, takže řez se dělá bezprostředně po odkvětu, obvykle koncem června. Odkvetlé výhony se zkrátí a nejstarší větve se u báze vyřežou, aby se keř omlazoval. Jarní řez odstraní právě ta místa, na kterých se květ zakládá, a kvetení tím vypadne.
V zahradě se odrůda používá do nízkých obrub a předzahrádek, do skupinových výsadeb s trvalkami, do skalek a do nádob na terase. Kombinuje se se stříbrolistými a žlutolistými rostlinami, proti kterým tmavé olistění vynikne, a s pozdními trvalkami, které přebírají barevný akcent po odkvětu keře. V nádobě vyžaduje propustný substrát a pravidelnou zálivku.
Množení odrůdy se dělá bylinnými řízky v červnu a červenci, které zakoření během několika týdnů. Ze semene se vlastnosti nezachovají, protože jde o vyšlechtěný kultivar chráněný odrůdovým právem.
Choroby a škůdci rostlinu zatěžují jen výjimečně. Za suchého a horkého počasí se na spodní straně listů může objevit svilucha, projeví se jemným zesvětláním čepele; zvýšená vzdušná vlhkost a sprchování listů problém obvykle vyřeší bez zásahu přípravkem.
Základní druh pochází z východní Asie, z Číny, Koreje a Japonska, a do Evropy se dostal v polovině devatenáctého století. Rodové jméno nese památku Christiana Ehrenfrieda Weigela, německého lékaře a botanika z přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Tmavolistá linie zahradních vajgélií je poměrně mladá a vznikla především v nizozemském školkařství; tuto odrůdu vyšlechtil roku 2006 nizozemský šlechtitel Bert Verhoef jako nižší obdobu starší tmavolisté odrůdy, kterou uvedl dříve. Obchodně se rostlina prodává pod značkou MINOR BLACK, kultivarové jméno zní 'Verweig 3'.