Vajgélie květnatá 'Foliis Purpureis' (Weigela florida 'Foliis Purpureis') je nízký opadavý keř z čeledi zimolezovitých. Jde o jednu z nejstarších dochovaných odrůd rodu, prověřenou francouzskou selekci ze semenáčů, které vzešly ze semen dovezených z Číny před rokem 1857. V obchodní síti se prakticky neodlišuje od jména 'Nana Purpurea', pod nímž se táž nebo velmi blízká rostlina rovněž prodává. Od zeleného typu se liší barvou olistění a podstatně menším vzrůstem.
Habitus je kompaktní, vzpřímený a při včasném výchovném řezu poměrně symetrický, u starších keřů se výhony obloukovitě sklánějí. Listy jsou vstřícné, úzce vejčité až široce eliptické, na konci zašpičatělé, s jemně pilovitým okrajem. Barvou jsou tmavě olivově zelené s výrazným vínově hnědým až purpurovým nádechem, který je nejsytější na mladých přírůstcích a na plném slunci; v polostínu list zezelená. Kvetení nastupuje zpravidla v první dekádě května a trvá tři až čtyři týdny. Květy jsou trubkovité, zvonkovité, zvenčí sytě růžové až tmavě růžové, uvnitř výrazně světlejší, růžovobílé — díky tomu působí rozkvetlý keř dvoubarevně. Vyrůstají po několika v paždí loňských listů, takže obsazují celou délku výhonu. Květy jsou zdrojem nektaru a lákají čmeláky i motýly. Plodem je nenápadná suchá tobolka bez okrasné hodnoty.
Sezonní průběh vrcholí v květnu spojením purpurového listu s růžovým květem. Přes léto zůstává tmavé olistění samostatným barevným prvkem výsadby, na podzim listy opadávají bez výrazného přebarvení a v zimě zůstává hustá jemná kostra tenkých výhonů.
Stanoviště vyhovuje slunné, kde je zbarvení listu nejsytější a kvetení nejbohatší. Vajgélie ovšem snáší i polostín a kvete i v poměrně stinné poloze, byť slaběji a se zelenějším listem. Půda má být středně živná, humózní, propustná a mírně vlhká; na chudých vysychavých místech keř řídne a kvete méně. Trvalé zamokření nesnáší. Mrazuvzdornost je plná, uvádí se odolnost až kolem minus třiceti stupňů, takže rostlina nevyžaduje zimní ochranu ani v drsnějších polohách. Chorobami ani škůdci prakticky netrpí.
Vzrůst je pomalý až středně rychlý. Keř dorůstá zhruba jednoho metru výšky a metru až metru a půl šířky, tedy je výrazně nižší a širší než běžné zelené vajgélie, které přesahují dva metry. Zásadní pro pěstování je způsob řezu: vajgélie kvete na loňském dřevě, takže se řeže bezprostředně po odkvětu. Jarní zkrácení výhonů by odstranilo právě ty pupeny, které mají kvést. Udržovací řez spočívá ve vyřezání odkvetlých větviček nad silným postranním výhonem a v pravidelném odstranění dvou až tří nejstarších větví u země, čímž se keř průběžně obnovuje.
V zahradě se odrůda uplatní v popředí keřových skupin, ve smíšených záhonech s trvalkami, v nízkých volně rostoucích živých plotech a jako barevný akcent proti světlému pozadí. Tmavý list dobře kontrastuje se žlutolistými dřevinami, například s tavolou 'Luteus' nebo se žlutými tavolníky, a s okrasnými travami. Kompaktní rozměr dovoluje výsadbu do předzahrádek, k terase i do velkých nádob s dostatečným objemem substrátu. Ve veřejné zeleni se osvědčila v zapojených výsadbách, protože snáší městské prostředí a nevyžaduje častý zásah.
Rod Weigela nese jméno po německém lékaři a přírodovědci Christianu Ehrenfriedu Weigelovi (1748–1831). Druh Weigela florida pochází ze severní Číny, Koreje a Japonska a do evropských zahrad jej uvedl v polovině 19. století skotský botanik a sběratel Robert Fortune. Druhové jméno florida znamená bohatě kvetoucí. Odrůda 'Foliis Purpureis', doslova s purpurovými listy, vznikla ve Francii výběrem ze semenáčů vypěstovaných ze semen dovezených z Číny před rokem 1857 a patří k nejdéle pěstovaným kultivarům rodu vůbec.