Vajgélie květnatá 'Black and White' (Weigela 'Black and White') spojuje tmavé olistění s bílým květem, což se mezi vajgéliemi jinak nepotká. Tmavolisté odrůdy v nabídce, tedy 'Wine & Roses', 'Victoria', 'Ruby Queen', 'Minor Black' i obě 'Foliis Purpureis', kvetou růžově. Bílé 'Candida' a 'Bristol Snowflake' mají list zelený a dorůstají kolem dvou metrů. Tady je obojí na keři vysokém nanejvýš po kolena.
Jméno slibuje ostrý kontrast, list ale černý není. Mladé listy jsou hnědé se zeleným nádechem, vyzrálé tmavě zelené až tmavě olivové s purpurovým až čokoládovým tónem. Celkově působí keř tmavě olivově s hnědopurpurovým nádechem a síla zbarvení se rok od roku a podle stanoviště trochu mění.
Květ je naopak přesně takový, jak jméno slibuje. Poupě je žlutozelené, otevřená koruna čistě bílá a báze trubky i jícen červenopurpurové, takže bílý květ má tmavý střed. Tvar je nálevkovitý, délka 3 až 3,5 cm, koruna měří v průměru jen asi 1,3 cm. Jednotlivý květ je úzký, zato jich v chocholíku stojí deset až patnáct. Nevoní. Kvete v květnu a červnu a na podzim se kvetení neopakuje; druhou vlnu nabízí 'Vintage Love' nebo 'All Summer Red'.
Vzrůstem je to nízký rozkladitý keř s krátkými články výhonů, zhruba dvakrát širší než vyšší a středně rychle rostoucí. Dorůstá 30 až 60 cm na výšku a 50 až 100 cm na šířku, ve třech letech měří kolem 25 až 30 cm. Proti kulovité 'Ruby Queen' a polštářovité 'Monet' je plošší a zabere víc místa do stran. 'Minor Black' je podobně široká, list jí však přes léto zelená do olivové a kvete růžově. Plochý tvar drží keř sám, řez se omezuje na zkrácení přečnívajících výhonů po odkvětu.
Slabinou je mráz. 'Black and White' snese jen -20 °C, nejméně z vajgélií v nabídce, stejně jako 'Vintage Love'; většina ostatních zvládne kolem -29 °C. V nádobě, kam se rozměrem hodí, je kořenový bal mrazu vystaven víc než v zemi a nižší odolnost se tam projeví dřív. Na zimu je proto dobré nádobu obalit nebo přisunout ke zdi domu; do volné půdy se vyplatí sázet na jaře, aby keř do první zimy zakořenil.
Semen nasazuje málo a nevyklíčí. Hodí se do nádoby, na terasu, do obruby, do malé zahrady i do skupin nízkých keřů. Roku 2009 získala bronzovou medaili na výstavě Plantarium.
Odrůdu vyšlechtil Luc Decourtye ve francouzském výzkumném ústavu v Angers. Roku 1987 zkřížil odrůdu 'Mansais' s purpurolistou 'Foliis Purpureis' a roku 1989 vybral semenáč druhé generace. Množit se začala až od roku 2006. Po otci zdědila tmavý list, bílým květem se od něj liší.