Vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) je vytrvalá mokřadní bylina s plazivým oddenkem, jediný zástupce svého rodu. V české přírodě roste na rašeliništích, v bažinách a na zrašelinělých loukách, kde jí ubývá stanovišť; v zahradním jezírku patří naopak k nenáročným a spolehlivým rostlinám mělké zóny.
Oddenek je silný, dužnatý, plazivý a roste vodorovně těsně pod hladinou nebo po dně mělčiny. Postupně se větví a vytváří souvislé porosty, které přerůstají přes okraj do vody a nesou listy nad hladinou. Tento způsob růstu má pro jezírko praktickou hodnotu: porost zakryje přechod mezi vodou a břehem, který jinak působí tvrdě.
Listy jsou dlouze řapíkaté a trojčetné, tedy složené ze tří vejčitých lístků; právě jim odpovídá druhové jméno i podobnost s jetelem, kterou zachycují lidová pojmenování rostliny. Lístky jsou masité, matně zelené, celokrajné, dlouhé zhruba tři až osm centimetrů. Celková výška porostu nad hladinou zůstává mezi patnácti a třiceti centimetry.
Květenství je hlavní ozdoba. Na bezlistém stvolu vyrůstá hrozen deseti až dvaceti květů; poupata jsou růžová až narůžovělá, rozvinuté květy bílé, s pěti cípy hustě porostlými dlouhými bílými třásněmi. Květ díky nim vypadá jako pokrytý jinovatkou a je v sortimentu vodních rostlin nezaměnitelný. Kvetení připadá na květen a červen a trvá zhruba tři týdny.
Stanoviště vyhovuje slunné až polostinné. Na plném slunci kvete rostlina bohatěji, v polostínu vydrží květ déle. Nároky na hloubku vody jsou nízké: vachta roste v mokré půdě bez vodního sloupce i v mělké vodě, obvykle do deseti až dvaceti centimetrů nad kořeny, výjimečně snese až padesát centimetrů. Ideální je kolísavá hladina, jaká panuje na přirozených stanovištích.
Substrát má být vlhký, humózní až rašelinný, kyselý až neutrální. Vápnitou a jílovitou půdu snáší hůř. Živin nepotřebuje mnoho a nadbytek naopak podpoří konkurenční rostliny, které vachtu z mělčiny vytlačí.
Sezonní průběh je zřetelný: brzké rašení v dubnu, kvetení v květnu a červnu, po odkvětu čistě zelený porost a na podzim postupné odumírání listů. Oddenek přezimuje pod vodou nebo v promrzlém bahně, plně mrazuvzdorný a bez potřeby jakékoli ochrany.
Expanzivnost je střední. Porost se rozrůstá do stran plazivým oddenkem a v mělké zóně dokáže během několika sezon obsadit souvislou plochu, ale nešíří se hloubkou ani do sousedních zón s jinými podmínkami. V malém jezírku se přebytek jednoduše odebere odříznutím části oddenku.
Množení je díky tomu snadné: oddenek se v předjaří nebo po odkvětu rozřeže na díly s několika pupeny a listovými růžicemi a ty se zatíží do substrátu, aby neplavaly. Ze semene se rostlina množí obtížně a pomalu.
Vachta je léčivá rostlina s dlouhou tradicí. List obsahuje výrazně hořké látky a v lékopisech se používá jako hořčinová droga podporující chuť k jídlu a trávení; historicky sloužil také k chmelení piva v oblastech, kde chmel nebyl dostupný.
V zahradě se používá do mělké břehové zóny jezírek a kořenových čistíren, do bažinových a rašelinných záhonů a k zakrytí okraje jezírkové fólie. Kombinuje se s kosatci, šmelem a ostřicemi, které kvetou později a doplňují ji výškou.
Rodové jméno Menyanthes je odvozeno z řečtiny, ze slov pro měsíc a květ, a bývá vykládáno jako odkaz na krátké, zhruba měsíc trvající kvetení; druhové jméno trifoliata popisuje trojčetný list. Rod je jediný svého druhu a stojí v čele vlastní čeledi vachtovitých. Rostlina má okruh lidových jmen odkazujících na jetel a na hořkou chuť, protože právě hořká droga z listů se od středověku sbírala do lékárenských směsí. Přirozený areál je cirkumboreální a zahrnuje severní polovinu Evropy, Asie i Severní Ameriky; ve střední Evropě je vázaná na rašeliniště, kterých s odvodňováním krajiny ubývá.