Úrazník šídlovitý (Sagina subulata) je nízká vytrvalá pokryvná rostlina z čeledi hvozdíkovitých, příbuzná hvozdíkům a silenkám. Hustým, jemným a sytě zeleným polštářem připomíná mech, s mechy ale nemá nic společného. Nesází se do skupin mezi jiné trvalky, nýbrž na plochy a do spár: mezi dlažbu, mezi nášlapné kameny, k okrajům cestiček a do skalek.
Roste přitisklý k zemi. Tenké plazivé stonky se větví a zakořeňují, a rostlina tak postupně vytvoří souvislý koberec. Úzké šídlovité až jehlicovité lístky jsou měkké, celokrajné, kolem centimetru dlouhé a tak nahuštěné, že mezi nimi není vidět zem. Polštář je svěže zelený a olistěný i v zimě. Drobné bílé květy, čtyři až pět milimetrů široké, mají pět okrouhlých korunních lístků a deset tyčinek a stojí jednotlivě na tenkých stopkách dva až čtyři centimetry nad polštářem. Plodem je tobolka s drobnými hnědými semeny. Zlatolistá odrůda 'Aurea' se od základního druhu liší jen barvou listů.
Hlavní kvetení připadá na červen až srpen, jednotlivé květy se ale objevují po celou sezonu. Mimo květ působí rostlina jako čistá zelená plocha. Přes zimu zůstává zelená; po tuhé zimě nebo dlouhém suchu může místy zhnědnout a z okrajů ustoupit, na jaře se však zase zatáhne.
Daří se jí na slunci i v polostínu. Na úpalu a na rozpálené jižní dlažbě polštář trpí a hnědne, nejlépe proto prospívá tam, kde ho v poledne zastíní. Půdu chce čerstvou, propustnou a spíš chudou, klidně písčitou nebo štěrkovitou. Rozhodující je rovnoměrná vlhkost: trvalé přemokření i vyschnutí se projeví stejně, hnědými skvrnami. Hnojit se má střídmě, po větší dávce dusíku polštář bujně přirůstá, boulí se do kopečků a přestává tvořit rovný koberec. Je mrazuvzdorný; v zimě víc než samotný mráz rozhoduje dobré odvodnění a sněhová pokrývka.
Výška polštáře je tři až pět centimetrů, s kvetoucími stopkami do osmi centimetrů. Jedna rostlina pokryje kruh o průměru dvacet až pětadvacet centimetrů, a při stejném sponu se plocha během sezony spojí. Lehký sešlap snese, na každodenně chozené cesty se ale lépe hodí mateřídouška.
Místo má ve spárách mezi dlažbou a nášlapnými kameny, kolem schodů, ve skalce, na štěrkových plochách, v obrubových pásech, v nádobách a mělkých miskách nebo na drobných plochách místo trávníku, kde se nekosí. Mezi vzrůstné záhonové trvalky se nehodí, zastínily by ho a přerostl by ho plevel. Dobře se snese s nízkými cibulovinami, které polštářem prorůstají, a s drobnými skalničkami, jimž dává jednotné zelené pozadí. Mladým výsadbám škodí slimáci. Zhnědlá místa se vyříznou a nahradí drny z rozdělených rostlin. Množí se snadno dělením i semenem, které klíčí za dva až tři týdny.
Úrazník šídlovitý je původní rostlinou mírné Evropy. Roste od Islandu na jih po Španělsko a na východ po jižní Švédsko a Rumunsko, nejhojnější je v Británii a Irsku. Osidluje suché písčité a štěrkovité půdy, vřesoviště, vyšlapané cesty, suché stráně a skalní římsy, tedy místa, kde mu nekonkurují vyšší byliny. Odtud i jeho zahradní role: chudá, propustná spára mezi kameny mu připomíná domov.