Úrazník šídlovitý (Sagina subulata) je nízká vytrvalá pokryvná rostlina z čeledi hvozdíkovitých, tedy příbuzná hvozdíků a silenek, nikoli mechů. Obchodní jméno hvězdnatý mech, které se pro ni u nás i v zahraničí používá, míří jen na vzhled: hustý, jemný a sytě zelený polštář skutečně mech připomíná. Od záhonových trvalek se liší způsobem použití - nesází se do skupin mezi jiné rostliny, ale na plochy a do spár mezi dlažbu, mezi šlapáky, na okraje cestiček a do skalek.
Habitus je přitisklý k zemi. Tenké plazivé stonky se větví a zakořeňují, takže rostlina postupně vytváří souvislý koberec. Listy jsou úzké, šídlovité až jehlicovité, měkké, celokrajné, kolem jednoho centimetru dlouhé a nahloučené tak hustě, že mezi nimi není vidět půda. Barva je svěže zelená a polštář zůstává olistěný přes zimu. Květy jsou drobné, bílé, pravidelně hvězdovitě rozevřené, čtyři až pět milimetrů široké, s pěti okrouhlými korunními lístky a deseti tyčinkami; stojí jednotlivě na tenkých stopkách dva až čtyři centimetry nad polštářem. Plodem je tobolka s drobnými hnědými semeny. Z odrůd je rozšířená zlatolistá 'Aurea', která se od základního druhu liší jen barvou olistění.
Hlavní kvetení spadá do června až srpna, jednotlivé květy se ale objevují nepravidelně po celou vegetační sezonu. Mimo květ je rostlina nenápadná a funguje čistě jako zelená plocha. Na zimu polštář zůstává zelený, po tuhé zimě nebo po dlouhém suchu ale může místy zhnědnout a na jaře se z okrajů zatáhnout.
Stanovištěm je slunce až polostín. V plném letním úpalu a na osluněné jižní dlažbě polštář trpí a hnědne, proto se osvědčují místa s poledním stínem. Půda má být čerstvá, propustná a spíše chudá, včetně písčitých a štěrkovitých substrátů; rovnoměrná vlhkost je klíčová, ale trvalé přemokření i vysychání se projeví stejně - hnědými skvrnami. Hnojení má být střídmé: po vyšších dávkách dusíku rostlina nadměrně přirůstá, polštář se začne boulit do kopečků a přestane tvořit rovný koberec. Údaje o zimovzdornosti se liší, od zóny 7 v německých katalozích po zónu 4 v severoamerických; rozdíl vychází z toho, že rozhoduje odvodnění a sněhová pokrývka, nikoli samotná minimální teplota.
Konečná velikost je nízká a plošná: výška polštáře tři až pět centimetrů, v květu se stopkami do osmi centimetrů, jedna rostlina pokryje kruh o průměru dvaceti až pětadvaceti centimetrů. Spon je tedy dvacet až pětadvacet centimetrů a plocha se během sezony spojí. Rostlina snese lehký sešlap, na běžně chozených cestách ale vydrží lépe mateřídouška.
Použití je vymezené jasně: spáry mezi dlažbou a šlapáky, okolí schodů, skalky, štěrkové plochy, obrubové pásy, nádoby a mělké misky, nebo drobné plochy jako náhrada trávníku tam, kde se neseká. V rozsáhlejší záhonové výsadbě mezi vzrůstnými trvalkami se neuplatní - byl by zastíněn a přerostl by ho plevel. Dobře se naopak kombinuje s nízkými cibulovinami, které polštářem prorostou, a s drobnými skalničkami, jimž tvoří jednolité zelené pozadí. Mladým výsadbám škodí slimáci, dospělý polštář se po případném poškození doplňuje vyříznutím zhnědlých míst a vsazením drnů z rozdělených rostlin. Množení je snadné, semenem i dělením polštářů, semeno klíčí za dva až tři týdny.
Druh je původní v mírné Evropě - roste od Islandu na jih po Španělsko a na východ po jižní Švédsko a Rumunsko, těžiště areálu má v Británii a Irsku. Osidluje suché písčité a štěrkovité půdy, vřesoviště, vyšlapané cesty, suché stráně a skalní římsy, tedy stanoviště, kde nemá konkurenci vyšších bylin. V zahradnictví se prodává pod obchodními jmény hvězdnatý mech, irský mech nebo Sternmoos, přestože s mechy nemá botanicky nic společného; stejná záměna se týká i zlatolisté 'Aurey', prodávané jako skotský mech. Anglické jméno pearlwort, tedy perlová bylina, míří na drobné bílé květy. Druhové jméno subulata znamená šídlovitý a popisuje tvar listu; stejný význam nese i české jméno.