Tymián obecný 'Silver Queen' (Thymus vulgaris 'Silver Queen') je panašovaná odrůda běžného kuchyňského tymiánu, tedy nízkého stálezeleného polokeře z čeledi hluchavkovitých. Druh pochází ze západního Středomoří a jižní Itálie, kde roste na výslunných vápnitých svazích a v suchých křovinatých stráních; tomu odpovídají i nároky, které si odrůda ponechala beze změny. Od zeleného tymiánu se 'Silver Queen' liší jediným, zato nepřehlédnutelným znakem: každý drobný lístek má bílý až krémový okraj, který ke středu přechází do šedozelené. Trs proto z odstupu působí stříbřitě a zůstává barevný i v době, kdy tymián nekvete, tedy po většinu roku.
Habitus je nízký, hustě rozvětvený, zpočátku vzpřímený, později poléhavý až polštářovitý; dřevnaté báze výhonů postupně přecházejí v bylinné letorosty. Listy jsou drobné, vejčité, kožovité a silně aromatické. Vůně odpovídá běžnému tymiánu, protože panašování se týká jen barviva v pletivu listu, nikoli obsahu silic. Kvete v červnu a červenci; drobné dvoupyské květy bledě růžové až lila barvy sedí v hustých lichopřeslenech na koncích výhonů a jsou hojně navštěvovány včelami a čmeláky. Plodem jsou nenápadné tvrdky, které u panašovaných odrůd nemají praktický význam — barevný list se ze semene nedědí, a rozmnožování proto probíhá řízky.
Sezonní průběh je u stálezeleného polokeře plynulý. Na jaře trs vyrazí novými, nejsvětlejšími letorosty, v létě kvete a nasazuje nejsilnější aroma, na podzim růst zvolní a v zimě zůstává olistěný; jen šedozelená potemní a bílý okraj přejde do krémova. Za holomrazů bez sněhové pokrývky konce výhonů někdy zaschnou, trs to však zpravidla přeroste, pokud stojí v suchu. Zimní mokro a těžká zamokřená půda jsou pro tymián nebezpečnější než mráz samotný; mrazuvzdornost odrůdy odpovídá britskému stupni H6, tedy běžným zimám mírného pásu.
Stanoviště vyžaduje plné slunce. V polostínu se trs rozevírá, panašování bledne a obsah silic v listech klesá. Půda má být lehká, propustná, spíše chudší, s neutrální až zásaditou reakcí — vápnitá hlína se štěrkem vyhovuje lépe než živný kompost. Po zakořenění rostlina dobře snáší sucho, naopak trvale vlhký substrát vede k hnilobě kořenů. V nádobě je nutná propustná směs s podílem hrubého písku a spolehlivá drenážní vrstva.
Vzrůst je pomalý a konečná velikost malá: výška se pohybuje mezi patnácti a pětadvaceti centimetry, šířka mezi třiceti a pětačtyřiceti centimetry a této velikosti trs dosáhne zhruba během tří sezon. Panašované odrůdy rostou o něco pomaleji než zelený druh a čas od času vytvoří zcela zelený výhon, který je bujnější a časem by trs přerostl.
V zahradě se 'Silver Queen' hodí především tam, kde se potkává okrasná a užitková funkce: do bylinkových záhonů a spirál, na okraje cestiček, mezi dlažební kameny, do skalek, štěrkových a středomořských výsadeb i do truhlíků a mís na slunné terase. Světlý list dobře kontrastuje s tmavou dlažbou i s levandulí, šalvějí, rozchodníky a mateřídouškou. V kuchyni je odrůda rovnocenná běžnému tymiánu — snítky se sklízejí čerstvé prakticky po celý rok, k sušení jsou nejaromatičtější těsně před rozkvětem. Sušená nať drží vůni déle než rok, byť panašované listy po usušení zešednou a stříbřitý efekt se vytratí. Samotný trs je krátkověký: po čtyřech až pěti letech spodní část dřevnatí, střed se prořídne a namístě je obnova z řízků, které v propustném substrátu zakoření během několika týdnů. Odrůda se ostatně jinak než vegetativně množit nedá, protože bílý okraj listu je znak, který se semenem nepřenáší.
Rodové jméno Thymus se odvozuje z řeckého thýein, tedy obětovat či kadit: tymián se ve starověku pálil ve svatyních a jeho vůně se spojovala s odvahou. Do střední Evropy se rozšířil díky klášterním zahradám, kam jej spolu s dalšími středomořskými kořeninami přinesli benediktini, a odtud se dostal do selských zahrádek jako koření i domácí lék na kašel. Panašovaná 'Silver Queen' vznikla ve školkařské praxi jako výběr s bíle lemovaným listem a patří dnes k nejrozšířenějším okrasným tymiánům; Královská zahradnická společnost jí udělila ocenění Award of Garden Merit, které dostávají odrůdy prověřené v běžných zahradních podmínkách. Jméno „stříbrná královna" odkazuje na celkový dojem trsu, který z několika kroků působí spíš stříbřitě než bíle a zeleně.