Tymián citrónový 'Bertram Anderson' (Thymus citriodorus 'Bertram Anderson') je nízký zlatolistý tymián, který se nechová jako keříček z bylinkového záhonu, ale jako půdní pokryv. Dorůstá jen 5 až 10 cm a jedna rostlina pokryje plochu 20 až 30 cm široké. Výhony leží na zemi a v uzlech zakořeňují, porost proto drží pevně i ve spárách a na svahu.
Barva listu se během roku proměňuje. Nejsytěji zlaté jsou mladé přírůstky na jaře a na začátku léta, starší lístky pod nimi trochu zezelenají a porost pak hraje několika odstíny žluté. Olistění zůstává i přes zimu; s mrazem se konce lístků zbarví do červena a zlatý koberec dostane teplý, skoro měděný nádech. Na plném slunci je barva nejvýraznější, ve stínu bledne do žlutozelené.
Proti 'Aureus', který tvoří kupovitý polštář a kvete od června do září, je 'Bertram Anderson' nižší, plošší a s květem šetří. Bledě lila až narůžovělé kvítky se objevují od května do července jen tu a tam a barvu listu nepřekryjí. Kdo hledá tymián hlavně pro list, ocení právě to, že zlatá plocha zůstává čistá i v době kvetení. Rozemnutý lístek voní citronem, slaběji než u zelených citronových tymiánů, a v kuchyni poslouží stejně jako ony, k rybě, drůbeži nebo do bylinkového másla.
Nízký vzrůst určuje i použití. Patří do spár mezi nášlapné kameny, kde snese občasné lehké šlapání, na okraj záhonu podél cesty, do skalky a do nádob, přes jejichž okraj může přepadat. Zlatá plocha dobře kontrastuje se šedolistými rostlinami, s modrými kostřavami a s tmavým kamenem. Několik rostlin vysazených 20 cm od sebe se do druhé sezony spojí v souvislý koberec.
Nároky odpovídají ostatním tymiánům: slunce, propustná a spíš chudší půda, žádné hnojení. Sucho po zakořenění snáší dobře. Škodí mu těžká jílovitá zemina a voda stojící u kořenů, zvlášť v zimě, kdy hniloba nastupuje od středu porostu. Rostlina je mrazuvzdorná. Po odkvětu se koberec lehce zastřihne, aby obrazil hustými zlatými výhony; silný řez do holého dřeva se nedoporučuje.