Tymián citrónový 'Aureus' (Thymus × citriodorus 'Aureus') je žlutolistý kultivar citronově vonícího tymiánu, tedy křížence tymiánu obecného (Thymus vulgaris) a mateřídoušky vejčité (Thymus pulegioides). Databáze Plants of the World Online vede mateřskou rostlinu jako hybrid Thymus × citriodorus (Pers.) Schreb., byť starší literatura ji uvádí bez křížku jako samostatný druh. Kultivar 'Aureus' patří do skupiny žlutolistých forem, které vznikly výběrem barevných odchylek; vedle nich existují i formy s bílým lemem a se skvrnitými listy. Barevnost je jediná zásadní odlišnost — vůně, chuť i nároky odpovídají zelenému typu.
Trs je nízký, hustý, poléhavý až polštářovitý, se čtyřhrannými vystoupavými větvičkami, které ve spodní části dřevnatí a v místě dotyku s půdou zakořeňují. Listy jsou vstřícné, kopinaté až elipticky vejčité, dlouhé do zhruba patnácti milimetrů, s mírně podvinutým okrajem. Zlatožluté zbarvení se u nich projevuje jako široký žlutý lem nebo jako celoplošné prosvětlení čepele, nejsytější na mladém přírůstku a na plném slunci; ve stínu list zezelená a kresba se ztrácí. Květy jsou drobné, dvoupyské, světle růžové až narůžověle fialové, sdružené do hustých vrcholových lichopřeslenů, a kvetení připadá na červen až září. Nektar vyhledávají včely, čmeláci i motýli. Po rozemnutí listu se uvolní citronová vůně položená na kořenitém tymiánovém základu.
Sezónní průběh je celoroční. Rostlina zůstává olistěná i v zimě a právě v období bez sněhu tvoří žlutý polštář výrazný barevný bod v jinak prázdném záhonu; mrazem listy ztmavnou do bronzového odstínu a na jaře se barva obnoví s novým přírůstkem. Hlavní růstová vlna přichází v květnu a červnu, kdy je nať nejaromatičtější a zároveň nejměkčí. Po odkvětu se porost sestřihává, aby znovu obrazil a nedřevnatěl uprostřed. Žlutolisté formy se množí výhradně vegetativně — řízky nebo dělením zakořenělých větviček — protože ze semene barevná kresba nevzchází.
Stanoviště vyžaduje plné slunce, které je zde podmínkou nejen pro vůni a hustý růst, ale i pro udržení barvy. Půda má být propustná, chudší, písčitá až kamenitá, s neutrální až zásaditou reakcí. Přemokření je hlavním rizikem, zvlášť v zimě, kdy kombinace mokra a mrazu poškodí kořeny víc než samotné nízké teploty. Ve střední Evropě kříženec v propustné půdě přezimuje, v nádobě a v exponovaných polohách se osvědčuje lehké krytí chvojím, které zároveň stíní před zimním sluncem.
Konečná velikost je malá. Trs dorůstá zhruba deseti až třiceti centimetrů podle intenzity sestřihu a v šířce se rozrůstá na dvacet až třicet centimetrů, přičemž plné velikosti dosáhne během dvou sezon. Po třech až čtyřech letech spodek dřevnatí a řídne, proto se porost obnovuje zmlazením do olistěné části nebo novými řízky.
Použití vychází z barvy stejně jako z chuti. Uplatní se na okraji bylinkového záhonu, ve skalce, ve spárách suché zídky, mezi šlapáky a v truhlících a miskách u kuchyně, kde žlutý polštář kontrastuje se šedolistou levandulí, šalvějí nebo se zelenými tymiány. V kuchyni doprovází ryby, drůbež, pečenou zeleninu a brambory, hodí se do marinád, bylinkového másla i do čaje; citronový tón se dlouhým varem ztrácí, proto se přidává ke konci úpravy. Pro nádobu stačí objem kolem tří až pěti litrů s výraznou drenážní vrstvou, protože v mělké misce kořeny v létě přehřívají a v zimě promrzají. Ve smíšené výsadbě se pěstuje s levandulí, saturejkou a rozchodníky, které mají shodné nároky na slunce a suchou půdu. Občasné zelené výhony bez kresby se odstraňují u báze, jinak postupně převládnou nad panašovanou částí trsu.
Citronově vonící tymián se v evropských zahradách pěstuje doloženě přinejmenším od konce šestnáctého století a jeho jméno citriodorus znamená latinsky citronově vonící. Barevné odchylky se u tymiánů objevují poměrně často a zahradníci je odedávna vybírali a množili odnožemi, takže vedle zeleného typu vznikla celá řada forem se žlutými, bílými nebo skvrnitými listy. Kultivarové jméno 'Aureus' je latinské a znamená zlatý; v zahradnickém názvosloví se používá napříč rody pro žlutolisté výběry. Právě u tymiánů se pod ním prodává několik navzájem podobných klonů, což spolu s nejasným postavením celého křížence vedlo k dlouhotrvajícím nesrovnalostem v pojmenování.