Trojpuk štíhlý
Vlastnosti rostliny:

Trojpuk štíhlý

Deutzia gracilis
Popis:
Na přelomu května a června se celý keř obalí čistě bílými hvězdicovitými květy tak hustě, že listí prakticky zmizí. Útlé, obloukovitě prohnuté větve a drobný vzrůst řadí tento japonský druh k nenáročným nízkým kvetoucím keřům do menších zahrad a předzahrádek. Zobrazit více
Vyberte některou z dostupných variant:
rostlina v květináči 2 l

výška rostliny 20-25 cm

0 ks
  259,00 Kč/ks
RO001202
Možnosti odeslání: kurýrem, osobní odběr, dovezeme my
rostlina v květináči 2 l

výška rostliny 20-30 cm

SKLADEM 7 ks
  149,00 Kč/ks
RO002303
Možnosti odeslání: kurýrem, osobní odběr, dovezeme my

Zařazeno v kategoriích:

Dlouhý popis:

Trojpuk štíhlý (Deutzia gracilis) je opadavý keř z čeledi hortenziovitých, původem z japonských ostrovů Honšú, Kjúšú a Šikoku. V evropských zahradách se pěstuje od poloviny devatenáctého století a v sortimentu se drží díky spojení drobného vzrůstu, spolehlivého kvetení a naprosté nenáročnosti. V české nabídce se vedle jména trojpuk štíhlý běžně objevuje i označení trojpuk něžný.

Keř je hustě a jemně větvený, s tenkými, obloukovitě prohnutými prutovitými výhony vyrůstajícími přímo z báze. Starší větve mají odlupčivou nahnědlou borku, mladé jsou zelené až slámově žluté. Celkový dojem je vzdušný a měkký, bez tuhé kostry, jakou má například tavolník; keř tak nepůsobí ani v zimním bezlistém stavu tvrdě.

Listy jsou vstřícné, kopinaté až úzce vejčité, tři až osm centimetrů dlouhé, po okraji jemně pilovité a na obou stranách drsně chlupaté. Barva je světle až středně zelená a matná. Na podzim se olistění vybarvuje do žlutých až bronzových odstínů, nejde ale o výrazné divadlo a listy poměrně brzy opadávají.

Hlavní hodnotou je kvetení. Na konci května a v červnu se na loňském dřevě otevírají vzpřímené hrozny složené z pěticetných hvězdicovitých květů o průměru kolem patnácti milimetrů. Poupata jsou nazelenalá až krémová, rozvité květy čistě bílé s nápadnými žlutými prašníky. Kvetení bývá tak bohaté, že olistění z pohledu na keř téměř zmizí, a trvá zhruba dva až tři týdny.

Po odkvětu se zakládají drobné suché tobolky bez okrasné hodnoty, které na keři vydrží až do zimy. Květy jsou hojně navštěvované včelami a dalšími opylovači, takže keř má vedle okrasné i praktickou funkci v období, kdy hlavní jarní snůška končí a letní teprve začíná.

Sezonní průběh je jednoduchý: pozdní rašení v dubnu, vrchol kvetení na přelomu května a června, klidné zelené léto a nenápadný podzim. Rizikem je předjaří, protože teplé periody keř snadno vyprovokují k rašení a následný mráz poškodí založená květní poupata; v nižších, mrazových polohách se to čas od času projeví slabším kvetením.

Stanovištěm je slunce až mírný polostín. V hlubokém stínu keř řídne, protahuje se a kvete jen ojediněle. Půdu snáší běžnou zahradní, propustnou, spíše čerstvě vlhkou a humózní; vysychavým, mělkým a silně vápnitým půdám se lépe vyhnout. Jinak nemá zvláštní nároky, roste i v městském prostředí a snáší běžné znečištění ovzduší.

Vzrůst je pomalý až středně rychlý. Konečná velikost se pohybuje kolem osmdesáti až sto padesáti centimetrů výšky při obdobné nebo mírně větší šířce, v zahradách se nejčastěji ustálí kolem jednoho metru. Keř se nerozrůstá výběžky a neexpanduje, jen postupně zahušťuje trs novými výhony z báze; mrazuvzdornost je dostatečná pro celé území republiky.

Řez je jediný pravidelný zásah, který kvetení zásadně ovlivňuje. Protože květní poupata vznikají na loňském dřevě, veškeré zkracování patří bezprostředně po odkvětu; jarní řez odstraní právě ty výhony, které měly kvést. Osvědčenou praxí je odebrat každý rok dvě až tři nejstarší větve u země a keř tím průběžně obnovovat. Zanedbaný a zhoustlý keř snáší i radikální seříznutí nízko nad zemí a spolehlivě obráží.

V zahradě se uplatní v předzahrádkách, v nižších smíšených záhonech, podél cest a schodišť, na okraji výsadeb dřevin i ve větších nádobách na terase. Ve skupinové výsadbě tvoří volně rostoucí nízký předěl při sponu zhruba tří rostlin na běžný metr. Kombinuje se s trvalkami raného léta, jako jsou kakosty, kosatce sibiřské, mateřídoušky nebo šalvěje, a dobře funguje i v podsadbě pod vzrostlými dřevinami s vysoko nasazenou korunou.

Rodové jméno Deutzia zavedl v roce 1781 švédský botanik Carl Peter Thunberg, žák Carla Linného a jeden z prvních Evropanů, kteří systematicky studovali japonskou flóru. Pojmenoval jím rod po Johanu van der Deutz (1743–1788), amsterdamském radním a mecenáši, který jeho japonské cesty finančně podporoval. Druhové jméno gracilis znamená štíhlý či útlý a vystihuje tenké obloukovité větve. Do evropských zahrad se druh dostal v polovině devatenáctého století prostřednictvím nizozemských sběratelů působících v Japonsku a rychle zdomácněl jako spolehlivý nízký keř. Z tohoto druhu vychází i řada dnešních kompaktních zahradních výběrů.

Základní charakteristika rostliny

Vzrůstpomalý až středně rychlý, výhony z báze
Konečná velikost80–150 cm výšky, šířka obdobná nebo mírně větší
Květkonec května až červen, čistě bílé hvězdicovité květy ve vzpřímených hroznech
Ploddrobné suché tobolky bez okrasné hodnoty
Řezihned po odkvětu, každoročně dvě až tři nejstarší větve u země
Stanovištěslunce až mírný polostín, propustná čerstvě vlhká půda
Mrazuvzdornostdostatečná pro celé území ČR, poupata mohou trpět pozdními mrazíky
Spon ve skupiněasi 3 rostliny na běžný metr

Kalendář pěstování

FázeKdyPoznámky
Výsadbaduben až květen nebo září až říjendo propustné půdy s kompostem, po výsadbě vydatně zalijte
Řez po odkvětukonec června až červeneczkraťte odkvetlé výhony a vyřežte dvě až tři nejstarší větve u země
Zálivkačerven až srpen, první dvě sezonypři delším suchu zalévejte, později je keř soběstačný
Zmlazeníbřezenzanedbaný keř seřízněte nízko nad zemí, letošní rok ale kvetení vynechá