Třezalka malolistá 'Grandiflorum' (Hypericum polyphyllum 'Grandiflorum') je drobná polokeřovitá trvalka, která se pěstuje jako skalnička. Druh pochází z Malé Asie, ze slunných vápencových strání a sutí dnešního Turecka, a odrůda 'Grandiflorum' byla vybrána pro květy výrazně větší, než má planý druh. Nízký a hustý vzrůst si přitom ponechala.
Trs tvoří tenké lodyhy, které na bázi dřevnatějí a jsou hustě porostlé drobnými úzce eliptickými lístky. Jejich barva je šedozelená až modrozelená, a proto polštář působí úhledně i v době, kdy nekvete. Květy sedí na koncích lodyh jednotlivě nebo po několika. Jsou zlatožluté, pěticípé, 4 až 5 cm široké a uprostřed mají bohatý svazek dlouhých tyčinek. Poupata bývají zvenčí načervenalá. Jeden květ vydrží otevřený dva až tři dny, rostlina je ale rozvíjí postupně, takže hlavní vlna v červnu a červenci trvá několik týdnů a jednotlivé květy přicházejí ještě v srpnu. Po odkvětu zůstávají suché tobolky, které přes zimu kreslí nad polštářem jemnou strukturu.
Na jaře raší pozdě, polštář však rychle doplní. V mírné zimě si část lístků podrží, v tuhé zatáhne víc a zjara obrůstá od báze. Výška v květu je 15 až 25 cm, šířka trsu 25 až 35 cm. Výběžky netvoří, drží se pohromadě a sousedy nepřerůstá, čímž se liší od vyšších keřovitých třezalek.
Rozhoduje stanoviště. Patří na plné slunce do lehké, písčité až kamenité půdy, klidně chudé a sušší, s neutrální až zásaditou reakcí; vápenec a štěrk jí vyhovují, v kyselém humózním substrátu roste chabě. Letní přísušek přečká bez škody, nebezpečné je pro ni jen zimní mokro, ve kterém vyhnívá kořenový krček. Ve vlhkých letech se ojediněle objeví rez na rubu listů. Je mrazuvzdorná a na výslunné skalce zimuje bez ochrany, při holomrazu jí pomůže lehký kryt z chvojí.
Lehký sestřih po odkvětu udrží trs hustý a připraví výhony na další rok. Rozpadlé starší rostliny se zjara seříznou hlouběji nebo rozdělí. Nové rostliny se nejsnáze získají z letních bylinných řízků z nekvetoucích výhonů, které rychle koření.
Místo najde na skalce, ve štěrkovém záhonu, na suché zídce, ve spárách mezi kameny, na okraji vyvýšeného záhonu i v korytech a mísách s dobrým odtokem. Ve větší skupině vytvoří nízký žlutý koberec; sází se zhruba po třiceti centimetrech, tedy asi devět kusů na metr čtvereční. Ladí s modrými zvonky, šalvějemi a levandulí, kontrast jí dělají bordó listy dlužich. Květy vyhledávají včely a čmeláci. Protože se bez zálivky obejde, hodí se i do veřejných extenzivních výsadeb.