Třešeň polochrupka 'Burlat' (Prunus avium 'Burlat') je francouzská raná odrůda, která v evropském ovocnářství slouží jako měřítko časné sklizně. Zraje ve 2. až 3. třešňovém týdnu, tedy od konce května do poloviny června podle polohy a ročníku. Do stejného týdne spadá česká 'Karešova', od níž se 'Burlat' liší hlavně velikostí plodu.
Plod měří asi 28 mm a váží kolem 10 g, kdežto 'Karešova' má průměrně 6,5 g. Je zaoblený až ledvinovitý, lesklý, červený až tmavě červený, na krátké až středně dlouhé stopce. Dužnina je středně pevná a šťavnatá, chuť kořenitá s kyselinkou, v plné zralosti nasládlá. Slovo „středně“ je podstatné: zralý plod rychle měkne a vlhko s horkem během sklizně zkracují trvanlivost. Třešně se proto češou včas a brzy spotřebují. Citlivost k praskání po dešti je střední.
Sama se 'Burlat' neopylí, potřebuje v dosahu jinou třešeň. Nese alely S3S9 a patří do skupiny neslučitelnosti XVI; s odrůdou téže skupiny se neopylí. Jako opylovači se osvědčují 'Vanda', 'Tamara', 'Bellise', 'Samba', 'Satin', 'Napoleonova' a 'Early Rivers'. Dobrou dvojici tvoří také s 'Karešovou', která má alely S1S3 a kvete i zraje ve stejné době. Kvetení je středně rané, a proto odrůda patří do teplých poloh, které netrpí pozdními mrazy.
Strom roste v mládí velmi bujně a polovzpřímeně, v plodnosti se koruna široce rozkládá. Dorůstá 6 až 8 m na výšku i na šířku; skutečná velikost závisí na stanovišti a na podnoži. Plodnost nastupuje brzy a je vysoká, plody se dobře češou. O výkonu svědčí to, že původní strom dával průměrně přes 360 kg třešní ročně.
Slabinou je monilióza: ve většině let je nutné ošetřit květy i plody. Vrtule třešňová naopak problémem nebývá. 'Burlat' patří mezi rané odrůdy bez červů, protože v době jejího zrání mouchy ještě nekladou vajíčka. Rané třešně ovšem lákají ptáky, kteří v té době nemají jinou úrodu, a korunu je vhodné chránit sítí. Mrazuvzdornost dřeva je do -20 °C, v chráněné poloze strom přezimuje spolehlivě.
Daří se jí na slunném stanovišti v hluboké, propustné a živné půdě; těžké zamokřené půdy třešním nesvědčí a podporují klejotok. Řez se omezuje na nutné prosvětlení koruny a provádí se v létě po sklizni, kdy se rány hojí nejrychleji. Plody se hodí k přímému jídlu i ke zpracování na kompoty a džemy.
Odrůdu našel ovocnář Léonard Burlat na jaře 1915 jako náhodný semenáč v živém plotě v Pierre-Bénite u Lyonu. V srpnu téhož roku jej naočkoval a roku 1926 odrůdu předvedl francouzské pomologické společnosti; do širokého pěstování se dostala ve třicátých letech. Rodiče známi nejsou. Synonyma jsou 'Bigarreau Burlat', 'Bigarreau Hâtif Burlat' a v USA 'Early Burlat'. Francouzské Bigarreau označuje chrupky, dužnina je však jen středně pevná, čemuž odpovídá české „polochrupka“ v názvu.