Třešeň pilovitá 'Amanogawa' (Prunus serrulata 'Amanogawa') je sloupovitá okrasná třešeň a v sortimentu japonských sakur nejužší běžně pěstovaná forma. Od vázovitých a převislých odrůd se liší stavbou korunky: hlavní větve vyrůstají ostře vzhůru a drží se blízko kmene, takže celá rostlina tvoří štíhlý svislý sloup. Druhým poznávacím znakem je vůně květů, kterou většina plnokvětých sakur nemá.
Květy jsou poloplné, se šesti až patnácti okvětními plátky a s průměrem kolem čtyř centimetrů. Otevírají se z růžových poupat světle růžové, během kvetení vybledají téměř do bílé a podrží si tmavší růžový střed. Kvetou v dubnu a květnu, v teplejších polohách od druhé poloviny dubna, a po sedmi až deseti dnech opadávají. Vůně je slabá až středně silná a nejlépe je patrná v bezvětrném teplém dni. Listy jsou vejčité, pilovitě zubaté, dlouhé až dvanáct centimetrů; při rašení jsou bronzově naběhlé, v létě svěže zelené a na podzim přecházejí do žluté a oranžové, u části rostlin se zlatou plochou a načervenalou žilnatinou. Plody vytváří jen výjimečně a bez okrasného významu. Sloupovitý tvar vzniká velmi ostrým úhlem odklonu větví od kmene; dlouhé vodorovné větve rostlina netvoří.
Sezonní průběh je čitelný: do kvetení jde o nenápadný svislý útvar tmavých větví, v dubnu se celý sloup pokryje květem od země až po vrchol, potom nastupuje hustě olistěná zelená svíce a na podzim krátká žlutooranžová fáze. Po opadu zůstává zřetelná architektura vzpřímených větví, což u této odrůdy tvoří značnou část okrasné hodnoty.
Stanovištěm je slunce, snesitelný je i lehký polostín, ale kvetení v něm řídne. Půda má být výživná, humózní, hluboká a dobře propustná, nejlépe písčitohlinitá s obsahem vápníku; trvale mokrá ani ulehlá těžká zemina odrůdě nevyhovuje. Údaje o mrazuvzdornosti se rozcházejí: německé školky uvádějí spolehlivé -18 až -23 °C, české zdroje až -29 °C. Pro nížiny a střední polohy je odolnost dostatečná, v mrazových kotlinách může na koncích letorostů namrzat. Koření hluboko, takže vysazená rostlina je stabilní a nekonkuruje povrchovým výsadbám pod sebou.
Konečná velikost závisí na půdě a na stáří. Německé školky uvádějí 3,5 až 5 metrů výšky při šířce 1 až 1,5 metru, české zdroje na dobré půdě až 7 metrů při šířce pod 1,5 metru; rozdíl vychází z délky pěstování, protože sloup přirůstá pomalu a dlouho. Roční přírůstek je 20 až 50 centimetrů. Ve stáří se sloup mírně rozevírá, spodní větve se odklánějí a obrys přestává být tak přísný, zůstává ale vždy výrazně užší než u ostatních sakur. Řez odrůda snáší dobře, tvar sám ho ale nevyžaduje; zasahuje se hlavně kvůli konkurenčnímu terminálu a suchým větvím. Rozmnožuje se roubováním, protože ze semen se sloupovitý tvar nedědí. V nabídce je jak roubovaná na kmínku, tak jako vícekmen; u kmínku se k výšce koruny přičítá výška roubování.
Malý půdorys předurčuje 'Amanogawu' do míst, kde jiná okrasná třešeň nevyjde: k plotu, do úzkého pruhu předzahrádky, k terase, do dvora, do vnitrobloku i do velké nádoby. Řada rostlin v pravidelném sponu funguje jako alej pro malé prostory nebo jako svislý rytmus podél cesty. Kombinuje se s nižšími rozkladitými keři a trvalkami, které zakryjí patu kmene, a dobře vystupuje proti tmavému jehličnatému pozadí. Ve velké nádobě se dá pěstovat dlouhodobě, protože objem koruny je malý a strom nádobu nepřeroste tak rychle jako rozkladité odrůdy. Vůně a raný nektar mají význam pro čmeláky a včely, které květy hojně navštěvují.
Jméno Amanogawa znamená v japonštině nebeskou řeku, tedy Mléčnou dráhu; obraz úzkého světlého pruhu na noční obloze odpovídá sloupovitému tvaru rostliny. Odrůda patří do skupiny sato-zakura, japonských zahradních třešní pěstovaných po stovky let ve vesnicích a klášterních zahradách a vzniklých složitým křížením několika druhů, mezi nimiž stojí i třešeň ošimská. Do evropských sbírek se 'Amanogawa' dostala v roce 1886 a v sortimentu se drží bez konkurence, protože jiná skutečně sloupovitá sakura se běžně nepěstuje. Britská Královská zahradnická společnost jí udělila ocenění Award of Garden Merit.