Třapatka nachová 'Magnus' (Echinacea purpurea 'Magnus') je vysoká semenná odrůda, která se pěstuje už desítky let a dodnes slouží jako měřítko pro novější třapatky. Rozhoduje postavení okvětí. U planého druhu i u většiny starších odrůd se jazykovité květy brzy po rozkvětu sklánějí dolů a úbor připomíná kuželovitou čapku; u 'Magnuse' zůstávají rozložené téměř vodorovně. Úbor je proto plochý a při pohledu shora tvoří pravidelné kolo kolem tmavě oranžového terče. Měří deset až dvanáct centimetrů, víc než u běžných třapatek.
Okvětí je sytě karmínově růžové s nachovým nádechem, tmavší než u obvyklých růžových třapatek, a ke konci kvetení mírně bledne do chladnějšího růžového tónu. Klenutý, pichlavý terč má měděně až tmavě oranžovou barvu a působí proti růžové jako teplý střed. Trs je vzpřímený a tuhé drsné lodyhy drží i ve vyšším vzrůstu bez opory. Listy jsou kopinaté až podlouhle vejčité, hrubě pilovité a tmavě zelené, přízemní růžice je hustá. Nažky dozrávají v tvrdém terči a zůstávají v něm do zimy.
Na jaře raší pozdě a zpočátku roste pomalu, tempo nabere až s letním teplem; v květnu proto porost v záhonu ještě nijak nevyniká. Hlavní kvetení připadá na červenec a začátek srpna a trvá zhruba šest týdnů, odstraňování odkvetlých úborů ho protáhne do září. Patří k třapatkám, které hmyz vyhledává nejvíc: na plochých úborech se pohodlně usadí včely, čmeláci i motýli a vodorovné okvětí jim slouží jako přistávací plocha. Suché úbory drží tvar přes zimu a ptáci z nich vybírají semena.
Stanovištěm je plné slunce, v polostínu kvete méně a lodyhy se vytahují. Půda má být propustná, hlubší a středně živná, mírně kyselá až zásaditá. Kůlovitý kořen dělá ze zavedeného trsu suchovzdornou rostlinu, která letní horko snáší lépe než většina záhonových trvalek. Nebezpečím je zimní zamokření a ulehlá jílovitá půda, ne mráz: mrazuvzdornost je do -30 °C.
V květu měří 75 až 100 cm. Jako semenná odrůda není úplně vyrovnaná, jednotlivé rostliny se trochu liší výškou, velikostí úboru i sytostí barvy. Výšku ovlivňuje i půda: v živné a vlhké zemině porost přerůstá, v chudší zůstává nižší a pevnější. Šířka trsu je 60 až 90 cm, trs se rozrůstá pozvolna a výběžky netvoří. Na m2 se sázejí tři až pět rostlin.
Vzrůst a velké úbory ji předurčují do středního a zadního plánu záhonu, ne do lemu. V prérijní výsadbě s ozdobnicemi, dochanem a prosem prutnatým kontrastují ploché úbory s vějířovitými latami trav. Ve smíšeném záhonu se hodí k rudbekiím, mordovníku, vysokým šalvějím a k bílé 'Alba'. Proti kompaktní směsi 'Cheyenne Spirit' drží v záhonu výšku, kterou nízké novější odrůdy nemají. Dlouhá pevná lodyha a trvanlivost ve váze z ní dělají běžnou řezanou květinu a sušené úbory se uplatní v zimních vazbách.
Odrůdu vybral švédský pěstitel Magnus B. Nilsson a rostlina nese jeho křestní jméno. Do širokého obchodu se dostala v osmdesátých letech dvacátého století. V roce 1998 ji v USA zvolili trvalkou roku a od té doby se pěstuje po celém světě. Protože jde o semenný kmen, byla z ní později vybrána vyrovnanější 'Magnus Superior', původní odrůdu však v zahradní hodnotě nepřekonala.