Třapatka nachová 'Magnus' (Echinacea purpurea 'Magnus') je vysoká semenná odrůda, která se v sortimentu drží už desítky let a stále slouží jako měřítko, podle kterého se novinky poměřují. Rozhodujícím znakem je postavení okvětí: zatímco u planého druhu i u většiny starších odrůd se jazykovité květy brzy po rozkvětu sklánějí dolů a úbor pak působí jako kuželovitá čapka, u 'Magnuse' zůstávají rozložené téměř vodorovně. Úbor je proto plochý, otevřený a při pohledu shora tvoří pravidelné kolo kolem tmavě oranžového terče. Druhým znakem je velikost - úbory měří zhruba deset až dvanáct centimetrů, což je výrazně nad průměrem druhu.
Barva jazykovitých květů je sytě karmínově růžová s nachovým nádechem, tmavší než u obvyklých růžových třapatek; ke konci kvetení mírně vybledá do chladnějšího růžového tónu. Terč je klenutý, pichlavý, měděně až tmavě oranžový a proti růžovému okvětí vystupuje jako teplý střed. Trs je vzpřímený, s tuhými drsnými lodyhami, které i ve vyšším vzrůstu drží bez opory. Listy jsou střídavé, kopinaté až podlouhle vejčité, hrubě pilovité, drsné a tmavě zelené; přízemní růžice je hustá a bohatě olistěná. Nažky dozrávají v tvrdém terči a zůstávají v něm až do zimy.
Na jaře raší odrůda pozdě a zpočátku roste pomalu; tempo nabírá až s letním teplem, takže v květnu působí porost v záhoně ještě nenápadně. Hlavní kvetení připadá na červenec a začátek srpna, v zahradních podmínkách trvá zhruba šest týdnů a pravidelné odstraňování odkvetlých úborů je protáhne do září. Americké srovnávací zkoušky v Mt. Cuba Center zařadily odrůdu mezi patnáct třapatek nejvíce vyhledávaných hmyzem; na plochých úborech se pohodlně usazují včely, čmeláci i motýli, kterým vodorovné okvětí slouží jako přistávací plocha. Na podzim porost zatahuje, suché úbory drží tvar přes zimu a jsou zdrojem semen pro ptáky.
Stanovištěm je plné slunce; v polostínu rostlina kvete méně a lodyhy se vytahují. Půda má být propustná, hlubší a středně živná, reakce od mírně kyselé po zásaditou nevadí. Kůlovitý kořen dělá ze zavedeného trsu suchovzdornou rostlinu, která letní horko snáší lépe než většina záhonových trvalek. Rizikem je zimní zamokření a ulehlá jílovitá půda, nikoli mráz - odolnost sahá do zóny 3.
Údaje o výšce se mezi prameny liší nejvíc ze všech znaků: školky uvádějí 75 až 90 centimetrů, americké zkoušky naměřily i sto centimetrů. Důvod je dvojí. 'Magnus' je semenný kmen, ne vegetativně množený klon, takže mezi jedinci existuje rozptyl ve výšce, velikosti úboru i sytosti barvy; kvůli tomu vznikla později vyrovnanější selekce 'Magnus Superior'. Druhým důvodem je půda - v živné a vlhké zemině porost výrazně přerůstá, v chudší zůstává nižší a pevnější. Šířka trsu odpovídá zhruba výšce, kolem 60 až 90 centimetrů, a trs se rozrůstá pozvolna bez výběžků. Na metr čtvereční se počítají tři až pět rostlin.
Vzrůst a velikost úborů předurčují odrůdu do středního až zadního plánu záhonu, ne do lemu. Klasické použití je prérijní výsadba s ozdobnicemi, dochanem a proso prutnatým, kde ploché úbory kontrastují s vějířovitými latami trav. Ve smíšeném záhonu tvoří dvojici s rudbekiemi, mordovníkem, vysokými šalvějemi a s bíle kvetoucími třapatkami. Vedle kompaktních novějších odrůd drží 'Magnus' v záhonu výšku, kterou nízké selekce ztratily. Dlouhá pevná lodyha a trvanlivost ve váze z ní dělají běžnou řezanou květinu, sušené úbory se používají do zimních vazeb.
Odrůdu našel a vybral švédský školkař Magnus B. Nilsson ve své školce a rostlina nese jeho křestní jméno; latinské magnus zároveň znamená velký, což odpovídá nadprůměrné velikosti úborů. Do širokého obchodu se dostala v osmdesátých letech dvacátého století a v roce 1998 ji americká Perennial Plant Association zvolila trvalkou roku, což jí zajistilo rozšíření po celém světě. Protože jde o semenný kmen, není porost zcela vyrovnaný a školky později vybraly stejnorodější 'Magnus Superior'; ve srovnávacích zkouškách Mt. Cuba Center však novější selekce původní odrůdu nepřekonala. Botanický druh pochází z prérií a světlých hájů východu a středozápadu Severní Ameriky, rodové jméno odkazuje na řecké echinos, ježek, podle pichlavého terče.