Třapatka nachová 'Alba' (Echinacea purpurea 'Alba') je bíle kvetoucí forma severoamerické trvalky, kterou školky vedou jako barevnou variantu základního druhu. Označení 'Alba' není jménem jedné šlechtěné odrůdy v přísném smyslu: latinské albus znamená bílý a pod tímto jménem se v sortimentu drží bíle kvetoucí semenné kmeny, u nichž se vybírá právě jen barva jazykovitých květů. Část obchodu prodává pod stejným jménem i semennou odrůdu 'White Swan'. Od nachových a karmínových odrůd se rostlina liší tím, co jí chybí - červený pigment v okvětí. Zbývá kontrast bílých až krémově bílých jazykovitých květů a oranžově hnědého středu.
Trs je vzpřímený a tuhý, s pevnými, drsně chlupatými lodyhami, které nepotřebují oporu. Listy jsou střídavé, kopinaté až vejčité, na okraji hrubě pilovité, tmavě zelené a drsné; přízemní listy bývají největší, směrem vzhůru se zkracují. Úbory jsou velké, zhruba osm až deset centimetrů široké, s jedinou řadou jazykovitých květů, které z počátku stojí vodorovně a později se sklánějí dolů. Terč trubkovitých květů je klenutý až kuželovitý, pichlavý, oranžově hnědý a proti bílému okvětí vystupuje jako tmavé jádro. Právě tento oranžový střed je u bílé formy nejnápadnější znak - u nachových rostlin barevně splývá, tady ne. Po odkvětu z terče vznikají tvrdé nažky.
Kvetení začíná v červenci a při pravidelném odstraňování odkvetlých úborů trvá do září. Jednotlivý úbor vydrží dva až tři týdny, rostlina však nasazuje postupně, takže barva v záhonu drží celé léto. Bílé okvětí se ke konci sezony často zbarvuje do krémova nebo mírně zelenavě. Ponechané úbory dozrávají v tuhé kuželovité hlavičky, které přes zimu drží tvar a jsou zdrojem semen pro stehlíky a jiné ptáky. Na podzim nadzemní část zatahuje, obnovovací pupeny přezimují u země.
Domovem druhu jsou prérie, světlé háje a suché pastviny východu a středozápadu Severní Ameriky a tomu odpovídají nároky: plné slunce, lehký polostín snese, ale květy se pak méně otevírají a lodyhy se vytahují. Půda má být propustná, středně živná, spíše hlubší, s reakcí od mírně kyselé po zásaditou; rostlina si vytváří silný kořen a zavedený trs pak snáší letní sucho. Škodí naopak zimní zamokření a těžká ulehlá zemina. Mrazuvzdornost je plná, odolnost sahá do zóny 3, tedy hluboko pod -30 °C.
V květu měří rostlina obvykle 60 až 80 centimetrů, prameny uvádějí i 90 centimetrů. Rozdíl jde na vrub semenného původu a půdy: v chudší a sušší zemině zůstává porost nižší a pevnější, v úrodné a vlhké se vytahuje. Šířka trsu bývá 40 až 50 centimetrů. Trs se rozrůstá pozvolna, netvoří výběžky a po třech až čtyřech letech stárne od středu. Na souvislou plochu se počítá pět až sedm rostlin na m2.
Bílá barva mění roli třapatky v záhonu: místo barevného akcentu funguje jako světlý spojovací prvek mezi sytými tóny. Dobře se uplatní v prérijních a naturalistických výsadbách vedle ozdobnic, proso prutnatého a bezkolence, ve smíšených záhonech vedle rudbekií, hadince, kakostů a vysokých šalvějí a v bílých zákoutích spolu s kopretinami a řebříčkem. Pevná lodyha a dlouhá životnost ve váze dělají z bílé třapatky dobrou řezanou květinu; úbory se dají i sušit. Květy jsou silně nektarodárné a v létě na nich pracují včely, čmeláci a motýli.
Druh Echinacea purpurea pochází z východu a středozápadu Severní Ameriky, kde roste na prériích, suchých loukách a v okrajích světlých hájů. Rodové jméno je odvozeno z řeckého echinos, ježek nebo mořský ježek, podle pichlavého terče úboru; druhové purpurea odkazuje na nachovou barvu okvětí, kterou má základní forma. Bílé rostliny se v přírodních populacích objevují vzácně a v zahradách se udržují a rozmnožují ze semene už od poloviny dvacátého století. Jméno 'Alba' je proto v katalozích spíš barevná skupina než jedna registrovaná odrůda a bílé třapatky se pod ním prodávají vedle pojmenovaných semenných odrůd typu 'White Swan'. Domorodé obyvatelstvo prérií používalo kořeny třapatky jako léčivou rostlinu a odtud vede i cesta k dnešnímu využití druhu ve farmacii.