Třapatka lesklá 'Goldsturm' (Rudbeckia fulgida 'Goldsturm') je nejrozšířenější odrůda své skupiny a v odborných pramenech se uvádí přesněji jako Rudbeckia fulgida var. sullivantii 'Goldsturm'. Od planého druhu se liší většími úbory, vyrovnaným, kompaktnějším vzrůstem a hlavně souběžným rozkvětem: celá výsadba nasazuje květ ve stejnou dobu a drží plný barevný účinek několik týdnů, což je důvod, proč se odrůda používá v plošných výsadbách a ve veřejné zeleni.
Rostlina tvoří hustý, oddenkatý trs s přízemními listy, z něhož vyrůstají tuhé, drsně chlupaté a jen v horní části větvené lodyhy. Listy jsou tmavě zelené, drsné, přízemní podlouhle vejčité a dlouze řapíkaté, lodyžní menší, kopinaté až téměř listenovité, na okraji jemně vroubkované. Úbor měří osm až deset centimetrů v průměru; jazykovité květy jsou zlatožluté až mírně oranžově žluté, uspořádané v jedné řadě a mírně skloněné, terč je polokulovitý, hnědočerný a po odkvětu ztmavne úplně. Právě kontrast žluté a černé dal druhu anglické jméno black-eyed Susan.
Kvetení začíná podle ročníku v polovině července a pokračuje do října; jednotlivé úbory vydrží dlouho a porost odkvétá postupně, takže barva neztrácí sytost. Po odkvětu se vyplácí nechat lodyhy stát: tmavé kulovité nažky drží na tuhých stoncích celou zimu, snášejí sníh a jsou potravou pro stehlíky a jiné semenožravé ptáky. Na podzim listy hnědnou, nadzemní část zatahuje a na jaře rostlina raší pozdě, zhruba v době, kdy už jsou cibuloviny odkvetlé.
Stanovištěm je plné slunce nebo mírný polostín, ve stínu porost kvete slabě a vytahuje se. Půda má být běžná zahradní, čerstvě vlhká až mírně vlhká, hlinitá nebo jílovitá, dostatečně živná; odrůda snáší i těžší, jílovité půdy, které mnoha trvalkám nevyhovují. Krátkodobé sucho zavedené rostliny přečkají, ale dlouhé suché období v plném slunci vede k zasychání okrajů listů a zkrácení kvetení, protože přirozeným prostředím druhu jsou vlhčí louky, lemy lesů a nivy. Odrůda je plně mrazuvzdorná v zóně 3 až 9 a nepotřebuje zimní krytí. Jediným pravidelně se vracejícím problémem bývají v deštivých letech skvrnitosti listů.
Výška se pohybuje mezi 50 a 70 centimetry; německé školky uvádějí většinou 50 až 60 centimetrů, severoamerické prameny 60 až 75 centimetrů. Rozdíl vychází z výživnosti a vlhkosti půdy, ve vlhké a živné zemině je porost vyšší. Šířka trsu je zhruba 45 až 60 centimetrů. Rostlina se rozrůstá krátkými podzemními oddenky, takže výsadba se v čase pozvolna zapojuje do souvislé plochy, ale nezaplevelí okolí a nepotřebuje omezování. Zahušťování trsu je zároveň důvodem k dělení zhruba po třech až čtyřech letech, jinak střed prořídne.
V zahradě je 'Goldsturm' plošná rostlina. Nejlépe funguje ve velkých skupinách a pruzích, kde se žlutá plocha opře o svislé linie trav; klasické spojení s ozdobnicí, proso prutnaté a bezkolencem pochází z americké školy takzvané nové americké zahrady. Ve smíšeném záhoně tvoří pozdně letní patro spolu s hvězdnicemi, sápou, zavinutkou, čechravou a s modrými šalvějemi, které žlutou barvu vyvažují. Uplatní se také v naturalistických výsadbách, v pásech podél komunikací a jako řezaná květina s dlouhou trvanlivostí ve váze. Pro souvislý porost se počítá sedm až devět rostlin na metr čtvereční. Úbory jsou silně nektarodárné a lákají včely, čmeláky i motýly.
Odrůda má českou stopu. V roce 1937 si zahradník Heinrich Hagemann všiml mimořádně vyrovnaného a bohatě kvetoucího porostu třapatky ve školce v tehdejším Československu, kam se semeno dostalo přes botanickou zahradu univerzity ve Štýrském Hradci; jako pěstitel bývá uváděna školka bratří Schützů. Hagemann rostliny přivezl Karlu Foersterovi do Postupimi a ten jim dal jméno 'Goldsturm', tedy zlatá bouře. Uvedení na trh zdržela druhá světová válka, odrůda se začala prodávat až v roce 1949 a od sedmdesátých let se rozšířila po Evropě i Severní Americe. Americká Perennial Plant Association ji v roce 1999 vyhlásila trvalkou roku.