Topolovka růžová 'Chater's Red' (Alcea rosea 'Chater's Red') je vysoká, vzpřímeně rostoucí rostlina z čeledi slézovitých, pěstovaná jako dvouletka nebo krátkověká trvalka. Patří do historické skupiny Chater's Double, tedy plnokvětých topolovek vyšlechtěných v Anglii v devatenáctém století. Odrůda nese sytě červený odstín této řady a v zahradách venkovského typu patří ke klasickému sortimentu, který se drží beze změny už několik generací.
Habitus je sloupovitý a přísně vertikální. Z přízemní listové růžice vyrůstá jediný pevný, obvykle nevětvený stvol, který se zvedá do dvou metrů i výše. Listy jsou velké, okrouhle laločnaté, drsné a chlupaté, u země podstatně větší než v horní části stvolu; přízemní růžice vytrvává přes zimu a podle její velikosti je patrné, zda rostlina příští rok vykvete.
Květy jsou plné, pomponovitého tvaru, se stovkami zvlněných korunních lístků a dosahují osmi až deseti centimetrů v průměru. Barva je sytě červená s hedvábným, mírně sametovým leskem. Květy sedí přisedle v paždí listů a otevírají se postupně zdola nahoru, takže květenství putuje po stvolu vzhůru celé týdny. Plnokvěté odrůdy nasazují méně semen než jednoduché formy, semena však vznikají a rostlina se běžně vysemeňuje. Plod se rozpadá na jednotlivá plochá semena, která v půdě klíčí ještě po několika letech.
Sezónní průběh odpovídá dvouletce. V prvním roce po výsevu vzniká pouze listová růžice, ve druhém roce rostlina vyžene stvol, kvete od července do září a po dozrání semen zpravidla hyne. Při včasném odstranění odkvetlých částí a v příznivé půdě vydrží i tři nebo čtyři roky, kvetení však každým dalším rokem slábne. Porost se v zahradě obvykle udržuje samovýsevem, který přirozeně nahrazuje odumřelé rostliny.
Stanovištěm je plné slunce a především závětří. Vysoký stvol je citlivý na vítr a na exponovaném místě se láme; klasickým umístěním je proto jižní stěna domu, plot nebo zeď, které zároveň odrážejí teplo. Půda má být hlubší, živná, humózní a propustná, s dostatkem vláhy v době růstu stvolu. Mrazuvzdornost růžice je dobrá; rizikem není mráz, ale zimní mokro a slehlé listí na růžici. Hlavní chorobou je rez slézová, která napadá listy odspodu. Napadení rostlině nezabrání vykvést, spodní patro listů však znehodnotí a předčasně obnaží.
Vzrůstem jde o jednu z nejvyšších záhonových rostlin vůbec. Běžná výška je sto osmdesát až dvě stě čtyřicet centimetrů, ve výživné půdě a v závětří i více; šířka přitom zůstává malá, čtyřicet až šedesát centimetrů. Rostlina tak zabírá minimum plochy a získává výšku, což je v úzkých pásech podél zdí a plotů zásadní výhoda. Pro souvislý pás se počítá tři až čtyři rostliny na běžný metr.
V zahradě patří topolovka do zadního plánu záhonu, podél zdí, plotů a stěn hospodářských staveb. Je typickou rostlinou venkovských a farních zahrad, kde tvoří svislý rytmus a opticky spojuje stavbu se záhonem. Uplatní se i v úzkých pruzích podél cest a u vjezdů, kde by nižší rostliny působily ploše a bez výrazu.
Kombinuje se se šalvějí, kopretinou, ostrožkou, řebříčkem, levandulí a s růžemi, tedy s klasickým sortimentem venkovského záhonu. Nižší husté trvalky před ní jsou funkční i prakticky, protože zakryjí spodní část stvolu, která bývá napadená rzí a předčasně holá. Sytě červená barva vyžaduje střídmost: v jednom pohledu obvykle stačí několik rostlin, jinak převáží nad zbytkem záhonu.
Plnokvěté topolovky Chater's Double vznikly v anglickém Saffron Waldenu v hrabství Essex. Školkař William Chater je nabízel už ve svém semenářském katalogu z roku 1847 a desítky let pracoval na spolehlivé plnosti květu a na rozšíření barevné škály od bílé přes žlutou a růžovou po červenou a tak tmavou purpurovou, že působí téměř černě. Široké popularity dosáhla řada v osmdesátých letech devatenáctého století a patří k nejdéle pěstovaným zahradním liniím topolovek vůbec. Rodové jméno Alcea pochází z řeckého alkaia, sléz, druhové jméno rosea odkazuje na růžovou barvu původních forem. V češtině se vedle jména topolovka dodnes používá i lidové označení slézová růže.