Topol osika (Populus tremula) je domácí rychle rostoucí listnatý strom, který se pozná podle neustále se pohybujících listů. Okrouhlé až široce vejčité listy sedí na zploštělých řapících dlouhých 5 až 7 cm, a proto se chvějí a šelestí při nejmenším vánku, kdy větve ostatních stromů zůstávají v klidu.
Dorůstá výšky 18 až 25 m a koruna se rozkládá do šířky 8 až 12 m. Je polootevřená a s věkem vejčitá až oválná, takže pod ní zůstává dost světla. Borka zůstává dlouho hladká a světle šedá, mladé větévky jsou žlutohnědé. Listy dlouhé 3 až 8 cm mají vlnitý, hrubě zubatý okraj, svrchu jsou tmavě zelené a na rubu světlejší. Na podzim se barví žlutě až zlatožlutě, místy do žlutooranžova.
Kvete brzy, v březnu a dubnu. Strom je dvoudomý a nese převislé světle šedé jehnědy. Ze semene se v zahradě zmlazuje jen málo.
Před výsadbou je třeba zvážit hlavně kořenové výmladky. Osika se jimi rozrůstá velmi ochotně a z kořenů vyrážejí nové stromky v okolí kmene. K dlažbě, cestám a zpevněným plochám proto nepatří a do malé zahrady se nehodí. Kde výmladky žádoucí nejsou, musí se pravidelně odstraňovat.
Roste rychle: v prvních deseti až dvanácti letech přirůstá kolem 75 cm ročně, potom tempo zvolna klesá. Patří ke krátkověkým stromům a obvykle se dožívá 70 až 90 let.
Je světlomilná a nejlépe roste na slunci, snese i polostín. Půdou se omezit nenechá: zvládne chudé, suché, písčité i utužené stanoviště a přečká krátké i delší zaplavení, nejlépe se jí ale daří na živné, čerstvě vlhké půdě. Velmi dobře snáší vítr, posypovou sůl a znečištěné ovzduší a je plně mrazuvzdorná. Na rez a listovou skvrnitost bývá málo citlivá. Mladé stromky ráda okusuje zvěř.
Uplatní se v krajinných výsadbách, ve větrolamech, v parcích, na velkých pozemcích a u vsakovacích ploch. Pro přírodu má velkou cenu: je důležitou živnou rostlinou housenek motýlů a v jejím měkkém dřevě vznikají dutiny, které využívají ptáci.