Topol černý 'Italica' (Populus nigra 'Italica') je sloupovitý kultivar topolu černého, rychle rostoucí strom první velikosti s velmi úzkou korunou. Sází se tam, kde je potřeba v krátkém čase získat výšku a clonu: do větrolamů, alejí a na velké pozemky.
Habitus nelze zaměnit. Kmen je rovný, ve stáří nápadně boulovitý a s množstvím výrůstků. Větve odstupují pod ostrým úhlem a míří vzhůru téměř souběžně s kmenem, takže koruna tvoří úzký sloup, který se s věkem dole trochu rozšiřuje. Listy jsou kosočtverečné až široce trojúhelníkovité a visí na dlouhých zploštělých řapících; v sebemenším větru se natáčejí a strom typicky šumí. Při rašení mají hnědozelený nádech, v létě jsou sytě zelené a na podzim žlutozelené až žluté.
Kvete brzy, v únoru až březnu, ještě před rašením, převislými červenavými jehnědami. Protože jde o samčí klon, nevznikají tobolky ani chmýřitá semena, což je proti samičím topolům praktická výhoda. Raší dřív než většina listnáčů, a to ho vystavuje pozdním mrazům, na které je citlivý. V zimě zůstává výrazná holá silueta, která v otevřené krajině slouží jako orientační bod.
Potřebuje plné slunce. Nejlépe roste v hluboké, výživné a vlhké půdě, snese mokro i krátkodobé zaplavení, sucho naopak nese špatně. Odolává větru i posypové soli. Mrazuvzdornost je do -29 °C, takže zimní mráz pro něj v Česku omezením není. Ze zdravotních potíží ho nejvíc trápí listová skvrnitost, středně citlivý je na rez a proti bakteriální rakovině je poměrně odolný. Starší stromy ale běžně napadají rakovinná onemocnění kmene a větví, která zkracují jejich život.
Roste rychle, v mládí přirůstá běžně přes metr za rok. Konečná velikost je pro zahradní měřítko velká: 20 až 30 m výšky při šířce koruny jen 3 až 5 m. Rychlý růst má i stinnou stránku v kratší životnosti; stromy obvykle chátrají po třech až pěti desetiletích, řada jedinců i dřív.
Před výsadbou je potřeba zvážit konkrétní rizika. Dřevo je měkké a křehké, ve vichřici, při námraze a pod mokrým sněhem se lámou větve a trpí koruna. Proto nepatří do uličních stromořadí, k parkovištím, dětským hřištím ani do blízkosti budov. Kořeny jsou rozsáhlé a mělké, aktivně hledají vodu a šíří se daleko za průmět koruny; poškozují zpevněné plochy, drenáže, kanalizaci i základy. Zadláždění kolem kmene strom nesnáší a z kořenů vyrážejí výmladky. Od budov, sítí a zpevněných ploch se počítá s odstupem nejméně 15 až 20 m.
Použití je tím dané: velké pozemky, větrolamy a protivětrné clony u polí a sadů, břehové porosty, parky, průmyslové a rekultivované plochy, široké bulváry a rychlé clony před nevzhlednými stavbami. V řadě nebo skupině s rozestupem 3 až 5 m vytvoří během několika let souvislou zelenou stěnu. Do běžné rodinné zahrady se nehodí. Podobnou svislou linii na malém prostoru nabídnou sloupovité habry, jeřáby nebo duby, které rostou pomaleji, ale jsou bezpečnější a žijí déle.
Sloupovitá forma topolu černého se objevila na počátku 18. století v severoitalské Lombardii jako mutace domácího topolu. Je to samčí rostlina, kterou nelze množit ze semen, a od počátku se šíří jen řízky; všechny stromy na světě jsou proto klony jediného původního jedince. Do Anglie se dostala roku 1758 a během několika desetiletí se rozšířila po celé Evropě, do Ameriky a Austrálie. Ve střední Evropě se od 19. století vysazovala podél cest, hrází a mezí a její silueta se stala trvalou součástí kulturní krajiny.