Tlustonitník klasnatý 'Green Sheen' (Pachysandra terminalis 'Green Sheen') je stálezelená polokeřovitá půdopokryvná trvalka z čeledi zimostrázovitých, tedy blízká příbuzná zimostrázu. Druh pochází z podrostů japonských a severočínských lesů a tomu odpovídá i jeho chování v zahradě: snáší hluboký stín, kde většina trvalek prořídne, a vytváří souvislý hustý koberec. Kultivar 'Green Sheen' se od základního druhu liší povrchem listu — čepel je nápadně lesklá, jako by byla nalakovaná, a odráží i to málo světla, které do stínu dopadá.
Listy jsou střídavé, obvejčité, v horní části hrubě zubaté, nahloučené do růžic na koncích vzpřímených lodyh. Barva je svěže zelená, u nového jarního přírůstku světlejší, později tmavne; olistění vydrží přes zimu a obměňuje se postupně, takže porost nikdy neopadá naráz. Právě lesk je hlavní důvod, proč se tato odrůda vybírá: v severních expozicích a pod korunami stromů působí porost světleji a živěji než u běžného tlustonitníku.
Kvetení připadá na duben a květen. Drobné bílé květy jsou sestaveny do vzpřímených klasovitých květenství na koncích lodyh, jsou nenápadné, ale vonné a pro včely v raném jaru cenné. Právě podle koncového postavení klasů je odvozeno druhové jméno. Plody se ve střední Evropě zakládají zřídka a okrasnou hodnotu nemají. Ozdobou zůstává list po celý rok, nikoli kvetení.
Sezonní průběh je klidný. Hlavní růst probíhá od dubna do června, kdy z podzemních oddenků vyrůstají nové lodyhy; po zbytek roku porost jen houstne a zapojuje se. Zimu přečkává olistěný, na exponovaných místech mu však škodí kombinace mrazu, větru a zimního slunce nad promrzlou půdou — listy se pak spálí do hněda a nahradí je až jarní přírůstek.
Stanoviště vyžaduje polostín až plný stín. Na přímém slunci a ve větru list vybledne a ztratí lesk, což je u této odrůdy dvojnásobná ztráta. Půda má být humózní, s vysokým podílem organické hmoty, mírně kyselá, rovnoměrně vlhká a přitom propustná. Zakořeněný porost snese kratší přísušky, v suché půdě pod mělce kořenícími stromy ale roste znatelně pomaleji. Nejtěžší podmínkou je proto suchý stín pod jehličnany a mělce kořenícími břízami, kde koberec houstne roky. Mrazuvzdornost je vysoká, uvádí se zóna 4, takže v českých podmínkách přezimuje spolehlivě. Ze zdravotních problémů se v hustých starých výsadbách objevuje skvrnitost listů a hniloba báze, obojí souvisí s dlouhodobě neprovětraným, přemokřeným porostem.
Vzrůst je pomalý. Rostlina dorůstá patnácti až pětadvaceti centimetrů výšky a šíří se do stran podzemními oddenky, jedna sazenice zabere zhruba třicet až pětačtyřicet centimetrů. Souvislý koberec vzniká z běžného sponu přibližně za tři roky; 'Green Sheen' postupuje pozvolna, což na malé ploše vyhovuje, na velké vyžaduje trpělivost nebo hustší výsadbu. Starší porost je naopak velmi vytrvalý a jeho odstranění z plochy je pracné, protože obráží z úlomků oddenků — na místo, kde má později vzniknout něco jiného, se tedy nehodí.
Použití je jednoznačné: plochy, kde tráva nefunguje. Podrosty stromů a keřů, severní strany domů a zdí, svahy a břehy, kde koberec drží půdu proti erozi, úzké pásy mezi chodníkem a zdí, veřejná i pietní zeleň. Hustý porost potlačuje plevele, nevyžaduje sečení a snese příležitostné sešlápnutí, byť pravidelně pochozí plochou být nemá. Kombinuje se s kapradinami, bergéniemi, hostami a jarními cibulovinami, které jím prorůstají. Jako stálezelený podklad drží plochu i v zimě, kdy je většina stínomilných trvalek pod zemí, a lesklé listy tehdy odvádějí největší kus práce.
Rodové jméno Pachysandra složili botanici z řeckých slov pachys (tlustý) a andros (tyčinka) podle nápadně ztlustlých nitek v květu; české jméno tlustonitník je jeho doslovným překladem. Druhový přívlastek terminalis odkazuje na koncové postavení klasovitých květenství, odtud klasnatý. Rod patří do čeledi zimostrázovitých, takže nejbližším zahradním příbuzným je zimostráz. Do evropských a severoamerických zahrad se druh dostal z japonských a severočínských lesních podrostů a rychle se stal standardní půdopokryvnou rostlinou pro stinná místa, kde selhává trávník. Kultivar 'Green Sheen' byl vybrán pro neobvykle lesklý povrch listu — anglické jméno znamená doslova zelený lesk — a v sortimentu doplňuje starší, matnější odrůdy i panašované formy.