Tis prostřední 'Hillii' (Taxus media 'Hillii') je stálezelený jehličnatý keř a jeden z nejrozšířenějších sloupovitých tisů pro stříhané ploty. Tis prostřední není přírodní druh, ale kříženec tisu červeného (Taxus baccata) a tisu japonského (Taxus cuspidata). Od evropského rodiče zdědil hustotu a ochotu k tvarování, od japonského otužilost, a díky tomu se stal základem plotového sortimentu.
V mládí roste úzce a vzpřímeně, s přibývajícími lety se rozšiřuje a zaobluje do široce sloupovitého až vejčitého obrysu. Větví se hustě a pravidelně od samé země, takže stěna dole neprosvítá. Jehlice jsou ploché, 2 až 3 cm dlouhé, na líci lesklé a tmavě zelené, na rubu světlejší, a stojí ve dvou řadách podél výhonu. V zimě barvu nemění.
'Hillii' je samčí klon. Kvete jen nenápadnými samčími šišticemi a červené dužnaté míšky nenasazuje. To je u tisu podstatné, protože jehlice, kůra, dřevo i semeno jsou silně jedovaté a jedinou nejedovatou částí je právě dužnatý míšek, který jedovaté semeno obaluje. U tohoto klonu tedy nehrozí, že by děti nebo zvířata sáhly po lákavých červených plodech. K výběhům koní a dobytka se přesto nesází, pro ně je jedovaté i jehličí.
Raší v dubnu a květnu světle zeleně, nový přírůstek během několika týdnů ztmavne a po každém střihu přijde další, slabší vlna obrůstání. Zbytek roku zůstává plot stejný a v zimě tvoří plnou neprůhlednou stěnu.
Roste od plného slunce po hluboký stín, kde většina stálezelených dřevin řídne; proto se tisové ploty sázejí i pod stromy a k severním stěnám domů. Půda má být propustná a humózní, neutrální až zásaditá, vápník mu vyhovuje. Trvalé mokro nesnáší a ulehlý mokrý jíl bývá nejčastější příčinou úhynu mladých rostlin. Je spolehlivě mrazuvzdorný a dobře snáší městské prostředí.
Ročně přirůstá 20 až 30 cm, na tis rychle, takže plot dosáhne cílové výšky za několik let. Neřezaný dorůstá 2 až 3,5 m při šířce od půl metru do metru. Řez snáší výborně, i do starého bezjehličnatého dřeva, odkud spolehlivě obráží, a proto se z něj kromě plotů tvarují i koule, kužely a figury. Stříhá se jednou až dvakrát ročně, nejlépe koncem jara nebo začátkem léta. Přerostlý plot lze sesadit až na kostru větví a během dvou až tří sezon se znovu zapojí.
Do plotu se sází ve sponu 23 až 30 cm, tedy tři až čtyři rostliny na metr; hustší spon stěnu zapojí dřív. Protože se s věkem rozšiřuje, hodí se i na široké blokové stěny. Uplatní se také jako solitéra, tvarovaný prvek u vstupu, tmavé pozadí trvalkového záhonu nebo zelená přepážka mezi částmi zahrady.
Tis prostřední vznikl kolem roku 1900 na panství Hunnewell ve Wellesley v americkém Massachusetts, kde jej ze semen tisu červeného vypěstoval zahradník T. D. Hatfield; v roce 1906 jej popsal Alfred Rehder. Téměř současně vznikl tentýž kříženec ve školce Henryho Hickse na Long Islandu. Cílem bylo spojit tvarovatelnost evropského tisu s mrazuvzdorností japonského, protože tis červený v tamních kontinentálních zimách namrzal. Odrůdu 'Hillii' vybrala americká školkařská firma Hill.