Tis prostřední 'Hicksii' (Taxus media 'Hicksii') je stálezelený jehličnan se široce sloupovitým, vzpřímeným vzrůstem, po desetiletí oblíbený na tvarované i volně rostoucí ploty. Jeho dlouhé větve stoupají šikmo vzhůru a mírně se vlní, takže i neřezaná rostlina má souvislý, plný obrys.
Jehlice jsou lesklé, tmavě zelené a zakončené ostrou špičkou, podél výhonu stojí ve dvou řadách. Jsou delší a lesklejší než u tisu červeného, a stěna z nich proto na slunci jemně odráží světlo.
'Hicksii' je samičí rostlina a plodí hojně. Mezi jehličím dozrávají červené dužnaté míšky, které plotu dodají barvu. Nejedovatá je jen jejich červená dužina, semeno uvnitř je stejně jako jehlice a kůra jedovaté a pro koně a skot je nebezpečný celý keř. Kde mají být plody vyloučené, hodí se místo něj samčí 'Hillii'.
Roste pomalu až středně rychle, ročně o 10 až 12,5 cm. Po deseti letech měří asi 150 cm na výšku a 1 m na šířku, po mnoha letech volného růstu 4 až 8 m na výšku a 2,5 až 4 m na šířku. Proti 'Straight Hedge' je tak širší i vyšší a zvládne i vysokou clonu.
Řez snáší velmi dobře, proto se kromě plotů stříhá i do koulí, kvádrů a jiných útvarů. Pravidelným střihem jej lze po dlouhá léta držet v potřebné výšce, protože obrůstá i ze staršího dřeva. Mladé rostliny vysazené do řady se zapojí do souvislé stěny za několik let, a čím hustěji stojí, tím dřív stěna zhoustne.
Daří se mu na slunci, v polostínu i ve stínu, v propustné půdě kyselé i vápenaté. Pod širokými korunami stromů a u severní strany domu drží plnou zeleň i tam, kde jiné plotové dřeviny prořídnou. Mokro u kořenů mu škodí víc než chudá zem. Mrazy v našich zimách přečká bez ochrany, ohrožuje ho spíš předjarní slunce nad zmrzlou zemí, hlavně v prvních letech po výsadbě. V nádobě kořeny promrznou dřív než v zahradě.