Tis červený 'Repandens' (Taxus baccata 'Repandens') je stálezelená jehličnatá dřevina z čeledi tisovitých, vybraná pro nízký, široce rozprostřený růst. Zatímco základní druh vytváří strom nebo velký keř, tento kultivar zůstává plochý po celý život a chová se jako půdopokryvná konifera.
Habitus je poléhavý až polštářovitý, s hlavními větvemi rostoucími vodorovně a s konci větviček nápadně převislými. Porost je vrstevnatý a s věkem hustý; starší rostliny mají zvlněný povrch a působí jako nízký zelený val. Souvislý kmínek se netvoří, dřevina se rozrůstá z báze do stran.
Jehlice jsou ploché, dva až tři centimetry dlouhé, na líci tmavě zelené a lesklé, na rubu matně světlejší, uspořádané ve dvou řadách podél větévky. Barvu drží celou zimu bez bronzovění, což tis odlišuje od mnoha jiných konifer. Nové přírůstky jsou na jaře světle zelené a během několika týdnů ztmavnou. Větévky jsou tenké a pružné, kůra starších větví je tenká, hnědočervená a odlupuje se v šupinách. Dřevo je červenohnědé, mimořádně tvrdé a pružné; právě proto se tisové dřevo po staletí používalo na luky a na soustružené výrobky.
Tis je dvoudomý a 'Repandens' je samičí klon; na osluněných rostlinách nasazuje míšky, tedy nápadné červené dužnaté obaly kolem jediného semene, na konci otevřené. Dozrávají v září a říjnu a jsou hlavní barevnou složkou podzimu a časné zimy. Ptáci je vyhledávají a semena roznášejí.
Všechny části rostliny jsou silně jedovaté kvůli obsahu alkaloidů zvaných taxiny — jehlice, kůra, dřevo i semeno uvnitř míšku. Jedinou nejedovatou částí je červený dužnatý míšek. Semeno v něm však zůstává a při rozkousání se jed uvolňuje, proto se dřevina nesází tam, kde by se k plodům dostaly malé děti nebo hospodářská zvířata; nejcitlivější jsou koně a skot.
Stanoviště snáší od plného slunce po hluboký stín, což je mezi jehličnany výjimečné; ve stínu je růst pomalejší a porost řidší. Půda má být propustná, humózní, čerstvě vlhká, od kyselé po výrazně vápenitou. Tis nesnáší zamokření ani utužení, jinak je nenáročný a zvládá městské prostředí i sucho pod korunami vzrostlých stromů.
Roční přírůstek je patnáct až dvacet centimetrů, převážně do šířky. Po deseti letech měří rostlina zhruba šedesát centimetrů na výšku a dva metry na šířku. Konečná velikost je šedesát až sto dvacet centimetrů výšky a tři až čtyři a půl metru šířky, u velmi starých exemplářů více. Mrazuvzdornost odpovídá zóně 5, tedy zhruba minus pětadvaceti stupňům Celsia; jarní slunce nad zmrzlou půdou může jehlice spálit.
Řez snáší z jehličnanů nejlépe. Obráží i ze starého bezjehličnatého dřeva, takže silné zkrácení není pro rostlinu problém — právě proto se tis odedávna používá na tvarované stěny a figury. U kultivaru 'Repandens' se zásah omezuje na udržení šířky a na zkracování přesahujících větví.
V zahradě se používá jako půdopokryvná konifera na svahy, do stínu pod stromy, k patám zdí a schodišť, na střešní zahrady a do velkých nádob. Uplatní se také jako nízký klidný podklad pod solitérní dřeviny a jako zimní zelený prvek v jinak opadavých výsadbách. Kombinuje se s kapradinami, bergéniemi a nízkými travami. Ve veřejné zeleni slouží jako trvale zelený podrost tam, kde tráva nevydrží, a jako plošná výplň mezi vzrostlými stromy. Dobře působí i podél schodišť a opěrných zdí, přes jejichž hranu větve postupně přepadají.
Tis červený je domácí evropská dřevina, v Česku vzácná a zákonem chráněná, a patří k nejdéle žijícím stromům kontinentu — u některých britských exemplářů se stáří odhaduje na více než tisíc let. Druhové jméno baccata znamená bobulonosný a odkazuje na červené míšky. Jméno kultivaru 'Repandens' je latinské a znamená ohnutý nazpět či rozložený, což popisuje vodorovné větve s převislými konci. Kultivar vznikl roku 1887 ve Spojených státech a do obchodu jej uvedla školka Samuel B. Parsons & Sons v New Yorku; patří tak k nejstarším dosud pěstovaným zahradním výběrům tisu.