Tis červený 'Fastigiata Aurea' (Taxus baccata 'Fastigiata Aurea') je zlatě zbarvený tis sloupovitého tvaru. Větve rostou strmě vzhůru a těsně u sebe, často z několika kmenů zároveň, a vytvářejí plný sloup bez mezer. Jehlice nestojí ve dvou řadách jako u většiny tisů, ale paprsčitě kolem výhonu, což větévkám dává kulatý, štětičkovitý vzhled a celé rostlině jemnou strukturu.
Barva je žlutozelená se zlatým nádechem, rub jehlic je světle zelený. Proti křiklavě žlutým jehličnanům působí tento tis spíš jako teplé prosvětlení zeleně a snadno se snese se sousedními rostlinami. V březnu a dubnu kvete, ale nenápadně, a okrasnou hodnotu má po celý rok jen díky jehličí a tvaru.
Roste pomalu a s výškou se počítá v horizontu desetiletí. Po mnoha letech z něj vyroste štíhlý sloup několika metrů, stále mnohonásobně vyšší než široký. Zpočátku zabere jen málo místa, a proto se vejde i do užšího záhonu, k vchodu nebo do řady podél cesty. Dobře vypadá ve dvojici po stranách branky, na konci průhledu nebo uprostřed nízké výsadby, kde jeho svislice vytvoří protiváhu vodorovným plochám.
Vícekmenná stavba má jednu slabinu: těžký mokrý sníh dokáže jednotlivé kmeny rozevřít a sloup se pak rozpadá. Předejde se tomu volným stažením koruny měkkým úvazkem nebo setřesením sněhu po vydatné nadílce. Výhon trčící z obrysu se odstřihne; tis obrazí i ze dřeva bez jehlic, takže tvar jde kdykoli opravit.
Daří se mu v běžné propustné zahradní půdě a vápno mu nevadí. Snese i stinnější místo, i když nejzlatější je tam, kam dopadá světlo. Mráz v našich podmínkách problém nepředstavuje; jehlice spíš poškodí zimní slunce, když z promrzlé země nejde voda, a sloup pěstovaný v nádobě promrzne dřív než zasazený do záhonu.
Celá rostlina kromě dužnatého míšku je jedovatá, na pastvinu pro koně či krávy se nesází. Jako solitéra nebo dvojice u vstupu drží svůj tvar dlouhá desetiletí a s věkem jen zmohutní.