Tavolník van Houttův (Spiraea vanhouttei) je opadavý keř, který se u nás v sadovnictví sází nejčastěji ze všech tavolníků. Vznikl křížením tavolníku trojlaločného a kantonského a drží se v zahradách přes sto šedesát let, protože spojuje bohatý jarní květ s mimořádnou nenáročností.
Roste jako hustý, trsnatý keř vázovitého až fontánovitého tvaru. Větve stoupají a pak se ladně obloukovitě sklánějí, keř se přitom nerozrůstá do stran a zůstává na svém místě. Dorůstá 150 až 250 cm na výšku i na šířku a roste bujně, takže potřebuje prostor.
Květy měří asi 0,8 cm a skládají polokulovité okolíky široké 2,5 až 5 cm, které sedí hustě po horní straně loňských výhonů. Rozkvetlá větev tak působí jako souvislá bílá šňůra. Kvete v květnu a červnu, po 'Grefsheim' a 'Arguta' a zhruba současně se 'Snowmound' nebo těsně před ním.
List je pro rozlišení nejspolehlivější: kosočtverečný až obvejčitý, často zřetelně trojlaločný, 2 až 4,5 cm dlouhý, svrchu tmavě zelený a vespod sivě modrozelený. Žádný jiný z vysokých bílých tavolníků v nabídce nemá list laločnatý a žádný se na podzim nevybarví tak výrazně, do žluté až oranžově červené. V zimě zůstává síť obloukovitých výhonů se zelenými letorosty a hladkou hnědou borkou.
Kvete na loňském dřevě, a proto se řeže hned po odkvětu; jarní řez by keř připravil o květ. Řez snáší dobře, s věkem je vhodné vyřezávat nejstarší dřevo u země a zestárlý keř lze zmladit sesazením, po kterém obrazí od paty. V hustých výsadbách se mohou objevit mšice a padlí.
Na stanoviště je nenáročný. Nejbohatěji kvete na slunci, polostín snese, v hlubším stínu květ slábne a keř se rozvolňuje. Roste v běžné zahradní půdě včetně vápnité, nevadí mu sucho, vítr, znečištěné ovzduší ani zasolení u silnic; vadí jen trvalé zamokření. Mrazy vydrží do -26 °C.
Uplatní se jako solitéra v trávníku, ve volně rostoucích i stříhaných plotech, v parcích, ve veřejné zeleni a na hřbitovech. Převislý tvar vynikne na hraně opěrné zdi nebo terasy. Ke kombinaci se hodí šeříky, pustoryly, kaliny, zlatice a nízké jehličnany; květy navštěvují včely. Do malé předzahrádky je vhodnější jeho žlutolistá odrůda 'Gold Fountain', která je nižší a roste pomaleji.
Keř vypěstoval kolem roku 1862 Billiard, školkař z Fontenay-aux-Roses u Paříže. Jedním rodičem je tavolník kantonský z jihovýchodní Číny, druhým tavolník trojlaločný ze Střední Asie a jižní Sibiře. Z francouzských a belgických školek se kříženec rozšířil po celém mírném pásu a v Česku se stal typickým keřem předzahrádek i nádražních výsadeb.